Hvězda RMC 136a1 se nachází v mlhovině Tarantule v nenápadném souhvězdí Mečouna v malé galaxii Velké Magellanovo mračno vzdálené od Země asi 160 000 světelných roků. V první řadě je zvláštní tím, že jde o nejhmotnější dosud poznanou hvězdu, ačkoli zdaleka není největší. Její průměr je sice "jen" třicetkrát delší než naše Slunce, hmotnost má ale třistanásobnou. Pro srovnání, největší známá hvězda UY Scuti je oproti Slunci širší 1700krát. Přesto nedosahuje hmotnosti jako RMC 136a1.

Samovolné hubnutí můžeme hvězdám závidět

Vědci se přitom v minulosti domnívali, že hvězdy o hmotnosti vyšší než třicetinásobek váhy Slunce se nemohou zformovat. Při zkoumání mlhoviny Tarantule ale s překvapením odhalili, že takové masivní "Godzilly" tvoří hned třetinu místních hvězd. Je to tím, že se právě v tomto místě rodí velké množství hvězd nových. A čím je hvězda mladší, tím je také hmotnější.

"Hvězdy se na rozdíl od lidí rodí těžké a váhu ztrácejí s věkem," vysvětlil odborník Paul Crowther z univerzity v anglickém Sheffieldu. "RMC 136a1 už musela projít určitou hubnoucí kúrou, protože je jí zhruba milion let, a je tedy ve středním věku."

Okolí k životu nevhodné

Extrémní hmotnost je spojena i s extrémním zářením. Kdyby si RMC 136a1 prohodila místo se Sluncem, její radiace by pozemský život zcela znemožnila. Výrazně by se zrychlil i pohyb Země. Rok by se na naší planetě zkrátil na pouhé tři týdny.

Hvězdy s výraznou hmotností bývají navíc nevídaně "rozžhavené". Teplota na jejich povrchu se pohybuje mezi 30 000 a 200 000°C, zatímco povrch Slunce nabízí snáze představitelných 5 600°C. A že by kolem nich panoval klid jako v naší soustavě, to se také říct nedá. Vysoká radiace podle vědců pohání hvězdné větry, které jsou schopny během milionu let roznést do okolí materiál o váze deseti Sluncí, a to rychlostí dosahující až 3000 km za sekundu. Docela rušný provoz!

Malý, ale přesto rekordman

Poměrně rychle se pohybuje i sama RMC 136a1. Rozhodně ale není tak "naspídovaná" jako bílý trpaslík jménem S5-HVS1, který se vesmírem řítí rychlostí 6,3 milionů km/h a je v tomto ohledu rekordmanem. Patří mezi superrychlé hvězdy, jež jsou schopny opustit vlastní galaxii. Astronomové hvězdu S5-HVS1 objevili poblíž černé díry v galaktickém centru Mléčné dráhy a její rychlý pohyb si vyložili tím, že ji černá díra někdy před 5 miliony lety jednoduše vyvrhla. Nové výzkumy však ukázaly, že za rychlým pohybem S5-HVS1 stojí něco jiného. Původně šlo prý o dvouhvězdu; poté, co se jedna z hvězd zhroutila, vydala ze sebe tak obrovskou energii, že to její sestru vymrštilo závratnou rychlostí vpřed.

"Na objevu této hvězdy mě nejvíce fascinuje její osud. Zrodila se v nejbláznivějším místě vesmíru, poblíž obrovské černé díry společně s mnoha dalšími hvězdnými kamarádkami; ale brzy opustí naši galaxii a zanikne někde o samotě, uprostřed prázdnoty. Docela smutné," ohodnotil úděl S5-HVS1 americký astronom Alex Ji. Prakticky uvažující pozemšťan zato bude spokojen, že se hvězda galaxii vzdaluje, místo aby zamířila třeba směrem k Zemi a nadělala paseku v jejím blízkém okolí...

(Zdroje: https://astronomy.com/news/2020/01/these-are-the-universes-five-strangest-stars, https://www.space.com/41313-most-massive-star.html, https://astronomy.com/magazine/news/2020/09/the-most-extreme-stars-in-the-universe)