www.tastesofhistory.co.uk, vedazive.cz, www.english-heritage.org.uk, www.toptenz.net

Hrad nedobytný

Hrady jsou jednou velkou kapitolou a jsou často opředeny krásným tajemnem. Jak to ale bylo s jejich dobýváním? Ze své podstaty byly navrženy a stavěny tak, aby odolaly útokům nepřítele, žádná novinka. Obvykle stojí na vyvýšeném místě. Už to samo o sobě bylo výhodou pro obránce a velkou překážkou pro dobyvatele.

Pravda, neplatí to pro všechny hrady. Pokud nebyly „po ruce“ skála či kopec, využívalo se jiných přírodních překážek, třeba vodních ploch. A když už ani to nebylo možné, byl vybudován hradní příkop. Byl obvykle vodní, navíc plný páchnoucích splašků. Takže takový „tradiční“ obrázek vojenského ležení u hradeb není zcela věrohodný.   

K hradu neodmyslitelně patří cimbuří. Vypadá pohádkově. Jeho účelem však byla ochrana hradu. Stínky – zuby umožňovaly obráncům poměrně bezpečný boj a ochranu proti obléhatelům. Další obranu hradu umožňovaly tzv. vražedné díry, otvory, kterými se na útočníka dalo vrhnout cokoli.

Na možné obranné prvky hradu se podívejte na zajímavém videu:

Zdroj: Youtube

Nepřítel huben horkým olejem

K jedněm z nejvíce mylných představ o dobývání hradu patří užití horkého oleje a roztaveného olova jeho obránci proti nepříteli. Ty se na ně měly lít otvory v podlaze podsebití. Jde o ochranný ochoz na hradební zdi, baště, hradní věži či bráně. Umožňoval obráncům útok z výšky, „bití pod sebe“. U českých hradů se téměř nevyskytuje, je proto spíš známý jako mâchicoulis, česky machikula. Užívali ho lučištníci, střelci z kuší a později i z jiných zbraní.

Na obléhajícího nepřítele se těmito otvory vrhaly klády, kamení, lila horká voda nebo smůla. A horký olej? Ten byl velmi drahý, stejně jako olovo. Ač se tato představa použití vžila, je těžké si představit, jak obránce hradu běží s kbelíkem horkého oleje nebo roztaveného olova, aby ho vylil na hlavy nepřítele. Nehledě na vysoký bod varu a riziko požáru. Mohl být používán, ne však ve „velkém“. Jeho užití je tak filmovými tvůrci poněkud zkreslené. 

Machikuly dle předpokladů spíš sloužily k ochraně hradu. Jako „průzory“ byly užívány pro sledování dění pod hradbami a nejspíš i k hašení požárů.

Zbraně a možnosti dobytí

Překonat hradby nebo se jimi probít bylo v podstatě nemožné. Pokud se už útočník ke hradbám dostal a chtěl je překonat pomocí žebříků, pak samozřejmě obránci snadno použili všechny možné prostředky, jak je ze žebříků srazit. Kromě toho, že byli útočníci snadným terčem střelců, obránci je polévali horkou vodou, horkým pískem, vápnem. Házeli na ně kameny a vše možné.

Další cestou, jak se do hradu dostat, bylo prokopat se pod hradbami. Což je další filmový nesmysl. Pokusili se o to francouzští dobyvatelé při obléhání anglického Doveru v roce 1216. Tunely, které prokopali vedly ke zřízení jedné hradní věže, ne však k jeho dobytí.

 
Používání katapultů ukazuje následující video:

Zdroj: Youtube

A pak tu jsou ještě „dobývací“ zbraně. Různé katapulty, trebuchety a jiné, kterými útočníci měli vrháním těžkých kamenů probourat hradební zdi. Ve filmech jsou pro hrady ničící zhoubou a znamenají zdánlivě jednoduché dobytí. Pravda ale je, že se nejenom daly špatně ovládat a mířit s nimi na cíl, problém byl je i postavit.

Vláčet je k hradbám přes nepřátelské území nebylo úplně ideálním řešením. Takže útočníci si museli vystačit s místním materiálem jak pro stavbu, tak pro hledání „munice“. Příval střel mohl poškodit některé stavby uvnitř hradu nebo vstupy, ne ho však zničit. Jejich použití bylo pro obránce spíš psychickou zátěží a narušovalo morálku.

Zábavné video ukazuje obležení a dobývání hradů:

Zdroj: Youtube

Dobytí hradu

Hrady mohly být dobyty díky nezkušenosti jejich obránců. Nejúčinnější zbraní při obléhání však byl hlad, lépe řečeno vyhladovění. Když na hradě došly zásoby, údajně se jedli koně, psy kočky, krysy… A když už nezbyl ani myší ocásek, obránci hradu se vzdali nebo hrad opustili (možná tajnými chodbami) a nechali napospas dobyvatelům. Stejnému riziku však čelili i dobyvatelé. Udržet „nakrmenou“ a plně vyzbrojenou armádu v cizí zemi při obléhání bylo obtížné a nákladné. I útočníkům tak často kručelo v břiše. Je nasnadě, že se o vítězství rozhodovalo spíš na bitevním poli.