Jedná se pravděpodobně spíše o islandské legendy než o skutečnost, ale pravdou je, že na kalhotách ušitých z lidské kůže je mnohé k zamyšlení. Jeden exemplář podivných kalhot navíc existuje a nachází se v Muzeu islandského čarodějnictví a kouzelnictví v Holmaviku na Islandu. Muzeum kromě toho vypráví příběh sedmnácti lidí, kteří byli v 17. století upáleni na hranici za okultní praktiky a muzeum proslulo právě expozicí představující hrůzostrašnou legendu o nekropotech neboli nábróku.

V pravé části kalhot zde vystavených je magický symbol, tak zvaný nábrókarstafur, který je součástí rituálu, a u nohavic „kalhot“ jsou mince. Existence podobných kalhot ale nebyla nikdy dokázána, jelikož i ty vystavené jsou jen replikou. Jaký je za nimi příběh?

Podívejte se na video:

Zdroj: Youtube

Legendy předávané lidovou slovesností

Islandské legendy říkají, že islandští čarodějové strhávali kůži z těla mrtvého přítele a oblékali se do jeho kůže jako do kalhot. Těm říkali nábrók neboli nekropáče. Kalhoty z lidské kůže měly i díky temné magii přinést tomu, kdo je oblékl, neomezené bohatství. Čarodějové se tak vlastně halili do kůže mrtvých. Alespoň tak to popisují legendy předávané z generace na generaci. Většinou se však předávaly jen ústně, první zapsaná legenda je až z 19. století.

Druhá kůže měla jeden otvor na šourek - pro mince

Pro začátek bylo třeba získat povolení od živého člověka, aby bylo možné použít jeho kůži po jeho smrti. Po pohřbu by pak čaroděj musel tělo vykopat a stáhnout z něj kůži vcelku od pasu dolů.

"Člověk, který chce mít takové breberky, se musí dohodnout s někým, kdo ještě žije, že jakmile ten druhý zemře, může jeho kůži používat. Jakmile se tak stane, jde pozůstalý v noci na hřbitov a mrtvého vykope. Pak kůži od pasu dolů odloupne a svlékne ji vcelku, neboť musí dbát na to, aby v brejlích nebyla žádná díra," popisuje poprvé nekropáče islandský folklorista Jón Árnason. Takto získané kalhoty se staly jakousi čarodějovou druhou kůží, kromě jednoho jediného kousku, a tím byl nositelův šourek, který ukrývala malá kapsička na mince.

Kapsička

Kapsička zde však nebyla z důvodu, na jaký byste mysleli, ale proto, aby do ní byla ukryta kouzelná runa a mince ukradená ubohé chudé vdově. Právě toto byly symboly štěstí, které měl ten, kdo kalhoty oblékl. Kapsička totiž byla bezedná.

Z legendy je jasné, že se jedná o příběh satanské magie, spojené s pohanstvím, jelikož nekropáče byly dílem ďábla a ten, kdo si je zhotovil, pak měl dozajista jisté místo v ohni pekelném, pokud se ovšem nevykoupil. To by se mu podařilo jen tehdy, kdyby si jiný bohatství chtivý člověk vzal i jeho kalhoty. Ani tento proces ale nebyl vůbec jednoduchý a provázela jej celá řada úskalí a nástrah.

Mensalder Bohatýr

Rodištěm legendy o nekropáčích je Papey Island, malý ostrov u východního pobřeží Islandu, jehož obyvatelé věří na pravost příběhů i kalhot. Z tohoto ostrova však pochází i jediná osoba, která kdy byla obviněna z nošení kalhot z lidské kůže, a tou byl Mensalder Bohatýr, vlastním jménem Jonsson. Tento muž údajně neskutečně zbohatl poté, co si na sebe oblékl kůži svého zemřelého přítele. Bohužel však zároveň přišel o rozum.

O skutečnosti nebo fikci se vedou dlouhé spory, a to i přesto, že se jedná o pohanskou tradici. Naprostá většina vědců se domnívá, že se jedná pouze o smyšlený příběh do legend.

Jak je pak ale možné, že jedny takové kalhoty existují?

Skutečnost je taková, že nejde o kalhoty ušité z lidské kůže, ale o padělek, který vytvořil místní islandský umělec Árni Páll Jóhannsson, který tak chtěl uchovat legendu v paměti lidí.

Zdroje:

www.cultofweird.com, en.wikipedia.org, www.ancient-origins.net