V roce 404 před Kristem podle Plútarcha zemřel perský král Darius II. a zanechal po sobě dva syny. Starší syn, jménem Artaxerxes, se po něm ujal vlády, zatímco mladší Cyrus žárlil a spřádal úklady, jak by bratra zabil, aby se mohl chopit moci sám. Když se mu nepovedla vražda, utekl do vyhnanství a získal na svou stranu dostatek mužů, aby dali dohromady armádu. Proti bratrovi pak vytáhl vojensky.
Následovalo několik let lítých bojů, během nichž Cyrus vládnoucího Artaxerxese málem porazil. Král už byl bezradný, když vtom mu nečekaně vytrhl trn z paty voják Mithridates, který Cyra v jedné bitvě náhodou zabil. V zápalu boje ho probodl oštěpem, aniž by tušil, do koho se právě strefil.
Král Artaxerxes byl nadšený a vojáka zahrnul drahými dary a nejlepším oblečením. Ve své ješitnosti si však na něm zároveň vynutil příslib, aby o celé záležitosti mlčel a nikomu neprozradil, že Cyra zabil on. Sám král chtěl být totiž líčen jako ten hrdina, který zbavil národ úhlavního nepřítele a zasadil se o nastolení míru.
Mithridates přislíbil, že si pravdu nechá pro sebe, bohužel se však svým činem začal vychloubat hned při první pitce s královými eunuchy. Krále tím nejen zesměšnil, ale také příšerně rozhněval.
Panovníkova msta byla ukrutná: Mithridates měl zemřít tou nejstrašlivější smrtí. Nejprve byl přinucen sníst velké množství jídla a vypít džbán mléka s medem. Mučitelé ho potom přivázali na loďku a jeho tělo přiklopili druhou loďkou tak, aby mu vyčuhovala jen hlava a údy. Medem nebožákovi pomazali i obličej a vypustili ho na vodu. Kombinace zkonzumovaných pokrmů způsobila nezadržitelný průjem a exkrementy přilákaly hmyz, který odsouzence začal zaživa pojídat. Podle Plútarcha voják skonal po sedmnácti dnech nevýslovného utrpení.
Tento způsob popravy je v historii znám pod pojmem skafismus, není jen jasné, do jaké míry se skutečně uplatňoval. V každém případě jde o jednu z nejhrůznějších smrtí, kterou si vůbec můžeme představit.