Jaroslav Dudek nicméně mohl mít čisté svědomí. Za Högerovou smrtí nestálo natáčení, které si všichni herci ostatně docela užívali a nešlo o nic stresového. Högera trápila situace v Národním divadle, kde po léta kvůli svému nesouhlasu s režimem upadal v nemilost a tehdejší ředitel Přemysl Kočí se po něm nemilostivě vozil. Herec byl donucen podepsat Antichartu a stáhnul se do sebe. Možná se mu tím otevřela i stará rána z období války, kdy musel hajlovat, aby nacisté mohli národu dokázat, že čeští herci nesouhlasí s atentátem na Heydricha. Kdyby byl odmítl, znamenalo by to smrt pro něj i jeho rodinu.
Protože šuškanda má vždy tendenci na lidi vytahovat hlavně to špatné, málo se vědělo o Högerově odvážné účasti v odboji. Po převratu v roce 1948 mu bylo načas zakázáno filmovat, ovšem ne kvůli údajné kolaboraci, nýbrž z důvodu, že byl pravidelným čtenářem listů vydávaných Ferdinandem Peroutkou a Pavlem Tigridem. Když pak v době normalizace na scéně Národního divadla vkládal do textů své vlastní narážky na adresu režimu, Přemysl Kočí stáhl představení z programu. Podepsání Anticharty bylo pro Högera přirozeně těžkým morálním dilematem.
Poslední kapkou byl ale neurvalý vyhazov Vlasty Fabianové ze zlaté kapličky. "V tomto divadle si už nezahrajete," řekl jí Kočí doslova. Höger se v reakci na to konečně odhodlal k jasnému gestu a v Národním podal výpověď.
Téhož večera byl převezen do nemocnice s infarktem. Jeho srdce napětí nevydrželo a o pár dnů později skonal.
Shodou okolností to bylo v době, kdy měl režisér Dudek natočenu většinu hlavních scén seriálu Nemocnice na kraji města. "Všichni jsme tenkrát plakali," vzpomínala Eliška Balzerová, představitelka Alžběty Čeňkové. Když prvotní šok ze zprávy o úmrtí slavného herce odezněl, produkce si uvědomila, že za Högera není možné najít náhradu. Trvalo téměř měsíc, než někoho ze štábu napadlo: "Proč hledáme v Česku?" A jelo se na Slovensko pro Ladislava Chudíka.
Ten se role původně bál, protože nedůvěřoval své češtině, ale s podporou kolegů to nakonec zvládl na výbornou. Dnes už si ani slavnou "Nemocnici" neumíme bez Chudíka představit.
Perličkou je, že Höger se v seriálu nakonec přecijen objevil: jde o scénu ze závěru třináctého dílu, kdy primář Sova odjíždí v moskviči a není mu vidět do tváře. Jaroslav Dudek se rozhodl tento záběr s Högerem v sérii ponechat, a vyjádřit tak úctu k zesnulému velikánovi českého herectví.