Zlatý věk středověkých nemocnic je spojený s „charitativní revolucí“, během níž církev propagovala skutky milosrdenství jako způsob, jak se vykoupit ze svých hříchů. Díky tomu se řada bohatých šlechticů či měšťanů rozhodla, že založí či finančně podpoří provoz špitálů, chudobinců, domovů pro zraněné, slepé, chromé nebo duševně nemocné. Instituce navazovaly na ošetřovny klášterů a konventů, kde hledali útočiště staří a nemocní členové komunit. Od 12. století byla tato péče oficiálně rozšířená za zdi opatství. 

Způsob, jakým byly špitály řízené, závisel na tom, kdo je spravoval. Ať už spadaly pod mnišský řád nebo byly založené městem či dobrodincem, vždy panovalo úsilí, aby nemocní dostali duchovní útěchu. 

Středověké nemocnice

Středověké nemocnice by se daly rozdělit do čtyř typů: pro malomocné, pro chudé a nemocné poutníky, pro chudé a nemohoucí, a chudobince nebo noclehárny. Tyto instituce se daly najít téměř v každém městě. Míst ale nebylo mnoho. Historici odhadují, že metropole jako Avignon, Lyon nebo Paříž disponovaly kolem 100 lůžek. Středně velká města nabízela 30 až 100 míst. Menší kolem 10 až 25. Postele proto často obývalo více osob najednou.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Každý, kdo přišel do špitálu, musel podstoupit obřad, jehož cílem bylo očistit duši i tělo. Personál poutníku či nemocnému umyl nohy a dal nové oblečení. V případě, že měl vši, musel si nechat ostříhat vlasy. Poté se vyznal ze svých hříchů.

Ti, kteří mohli chodit, jedli společně v jídelně. Ostatním se miska s pokrmem podávala v posteli. Samozřejmostí byly také pravidelné mše a návštěva kaplana. Jelikož lékařská péče nebyla ještě ve středověku tak rozvinutá, tyto instituce poskytovaly spíše duchovní útěchu.

Vzácný lékař

Například v nemocnici Ducha svatého v Marseille se k ošetřovatelům připojil lékař až roku 1333. V nemocnici St. Jacques v severofrancouzském Lille byly pro ženy najímané porodní báby od roku 1431. Také bratři a sestry se rozdělili podle trápení každého z pacientů. Laičtí se zaměřovali na vážně nemocné, mnichové a jeptišky na chudé.

Zdroj: Youtube

I přesto, že se ve špitálech objevili odborníci, úmrtnost byla extrémně vysoká. Mohly za to pochybné léčebné terapie a katastrofální hygienické podmínky. Pouštění krve, pijavice a kravská lejna, společně s absencí využívání mýdla, vedla k rozšiřování infekcí. Pravidelné mytí rukou se totiž rozšířilo až v roce 1847 díky maďarskému lékaři Ignazi Semmelweisi.

Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.stoplusjednicka.cz, www.en.wikipedia.org, www.medievalists.net, www.aprilmunday.wordpress.com