Hadi

Zelenou mambu můžete ojediněle potkat i na pražském sídlišti, ale mnohem větší riziko samozřejmě představují oblasti, kde se přirozeně vyskytuje. Mamby obecně patří k nejjedovatějším druhům na světě a jsou nechvalně proslulé i svou útočností, která je jinak u hadů vzácná. Žijí převážně v subsaharské Africe. Postrachem jihovýchodní části USA je chřestýš diamantový, v Indii a Indonésii pozor na kobru královskou, i když vám ji přinese místní průvodce a nabídne vám, že s ní můžete zapózovat před fotoaparátem. Bohužel i takový případ byl zaznamenán, a stál jednoho turistu život.

Na území Evropy naštěstí dochází k úmrtím po uštknutí hada velmi zřídka. Teplejší, jižní kraje, od Francie přes Španělsko a Itálii až po Balkánský poloostrov, jsou domovem zmije růžkaté, která je větší a jedovatější než naše zmije obecná. Jde o plachý druh, jenž před vámi uteče dřív, než se k němu přiblížíte. V případě ohrožení ale uštknout může, a v tom případě je potřeba dopravit se co nejdříve k lékaři. Zmijí jed na životě ohrozí zejména děti a osoby se sníženou imunitou.

V Turecku a na severovýchodě Řecka se vyskytuje mohutná zmije turecká, která vás zaujme nádhernou hřbetní kresbou. Moc dlouho si ji ale neprohlížejte, lidskou společnost nemá ráda a může agresivně zaútočit. Její jed je velmi účinný, proto patří k nejobávanějším druhům zmijí v Evropě.

Štíři

Ačkoli štíři mají pověst nejobávanějších zabijáků, ze 650 druhů je pro člověka nebezpečných jen několik z nich. V severní Africe zabíjí nejčastěji štír tlustorepý, jenž je zbarvený do hnědožluta, aby splýval s pískem pouště. Za nejjedovatější druh vůbec je pak považován štír smrtonoš, vyskytující se v suchých oblastech Afriky a Asie. Bagatelizovat by se však neměla ani bodnutí štírů, o kterých vám místní ochránci přírody řeknou, že jsou naprosto neškodní. Citlivým osobám může otéct noha natolik, že to bude na převoz do nemocnice, projevit se mohou problémy s dýcháním i žaludeční křeče.

Pavouci

Za jedovatými pavouky nemusíme cestovat nijak daleko, například zápřednice jedovatá se začala opět vyskytovat i v české přírodě. Její kousnutí je bolestivé, může se dostavit i horečka a chvilkové ochrnutí postiženého místa. Příznaky většinou samy do druhého dne odezní. V teplých krajích, včetně těch jihoevropských, se daří snovačce jedovaté, známé jako černá vdova. Poznáte ji podle červenooranžové kresby na zadečku. Šance na přežití jejího kousnutí je nicméně vysoká, smrt nastává podle statistik jen v 5 procentech případů.

Fatální nebývají ani útoky sklípkanů, kteří straší spíš svým vzhledem než jedem. Zato kousnutí amerického koutníka jedovatého způsobuje postupné odumírání kůže a tkání. Pokud včas nevyhledáte lékaře, mohou vám selhat orgány. V trsech banánů dovezených z Jižní Ameriky se může skrývat palovčík brazilský, po jehož kousnutí se dostavují poruchy dýchání vedoucí až k udušení. V okolí australského Sydney se vyhněte sklípkanci jedovatému; jeho velké tesáky prý nezastaví ani podrážka boty a jedinou záchranou je pro vás okamžitá přeprava do nemocnice.

Nebezpečí v moři

K největším postrachům moří patří bezesporu žralok, ve skutečnosti však existuje mnohem větší pravděpodobnost, že se při dovolené v přímořských krajích setkáme s některým druhem žahavých medúz. Ve středomoří to často bývá talířovka svítivá, která vám způsobí palčivou bolest a špatně se hojící puchýřky. Zákeřná je také měchýřovka portugalská z řádu trubýšů, jejíž ramena mohou dorůstat délky až 30 metrů, takže si jich ani nevšimnete. Její požahání je velmi bolestivé a vyskytují se i případy selhání organismu a následné smrti.

Ty největší mořské zabijáky ale potkáte ve vodách okolo Austrálie. Například medúza čtyřhranka Fleckerova způsobí plavci šok, který často vede k utonutí. Kousnutí malé a půvabné chobotnice kroužkované přivodí smrt během několika minut a neexistuje na něj protijed. Při potápění v tropických oblastech zase dejte pozor na homolice mramorované a síťkované - jsou sice nádherné, ale příroda je vybavila smrtící harpunou.