Duší byl spíše umělec než politik a voják. Miloval hru na lesní roh, na klavír, citeru a maloval. Zajímal se o literaturu a dokonce také zkomponoval několik valčíků a balet, které vydal pod svým pseudonymem.
Změnami jmen se očividně bavil, říkal si také Johann Traunwald, Johann von der Traun, Johann von Traunstein a nakonec se proslavil jako Johann Orth. Už ve svých třinácti letech zahájil svou vojenskou kariéru a v roce 1878 se už s nevolí zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny.
Jan Salvátor Toskánský, nejmladší syn Leopolda II., používal pseudonym Johann Orth.
Život v armádě ho nebavil. Myslel si, že je celý systém zastaralý a nebál se to říct nahlas. Díky svým kritickým pracím se dostal do sporu se svým poručníkem, arcivévodou Albrechtem, který ho pro jeho povahu raději posílal "na učenou" do různých vojenských útvarů v Polsku, do Rumunska i na Ukrajinu. Jan přičichl k ruskému smýšlení, které se mu tak zalíbilo, že v roce 1887 při bulharské krizi doufal, že by se mohl stát králem. Tím si ale rozhněval císaře Františka Josefa I., kterému už "lezly krkem" Janovy kritické spisy o vzdělávacím systému a armádě, tlak na reformy a jeho liberální myšlenky, a ukončil mu vojenskou službu.
O dva roky později spáchal Janův přítel a korunní princ Rudolf sebevraždu. Byl to stejný případ - i Rudolf se svými liberálními idejemi v císařské rodině selhal. Jan byl přítelovou smrtí zasažen a rozhodl se požádat o propuštění z císařské rodiny. Odevzdal všechny tituly a začal si říkat Johann Orth, po svém zámku Orth, který rekonstruoval.
Oženil se s tanečnicí Vídeňské dvorní opery Ludmillou („Milli“) Stubel a byl oficiálně považován za „enfant terrible “ císařské rodiny a nesměl už nikdy vstoupit do Rakouska-Uherska. To mu ale vůbec nevadilo, protože jeho dobrodružství teprve začínalo. Koupil si nákladní parník Santa Margareta a se svou ženou zahájil plavbu nejprve do La Platy a poté směr Chile. (Zdroj: https://www.habsburger.net/de/kapitel/johann-orth-habsburger-ausser-dienst)
Stalo se ale něco nečekaného. Jeho loď se u nebezpečného mysu Horn v roce 1890 potopila a jeho tělo se nikdy nenašlo. V následujících letech mnozí lidé hlásili, že Johanna v různých zemích světa viděli. Pověsti také říkaly, že se svou manželkou odplul do Jižní Ameriky, kde převzal novou identitu. Několik mužů se dokonce přihlásilo a tvrdilo, že právě oni jsou ztraceným vévodou. (Zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Salvator_von_%C3%96sterreich-Toskana)
Korunu tomu pak nasadil německý litograf žijící v norském Kristiansandu, Alexander Hugo Køhler, který v roce 1945 na smrtelné posteli prohlásil, že jako Johann Orth „koupil“ identitu Alexandra Huga Køhlera a převzal jeho život. Køhler tvrdil, že skutečný Alexander Hugo Køhler vystupoval jako Salvátor a byl to on, kdo zemřel na moři. Habsburská rodina pak požadovala důkazy o Køhlerově totožnosti, případ se však zastavil. (Zdroj: https://web.archive.org/web/20160103160245/http://da2.uib.no/koehler/)
Další zajímavostí je článek v novinách San Francisco Call z 12. května 1909, který popisuje, že "John Orth byl objeven v Painesville ve státě Ohio, kde pracoval jako strojník za 15 $ za týden. Důvodem pro zveřejnění své identity v této době, byl jeho postupující věk a jeho touha, aby mohl být pohřben v Rakousku." Podle příběhu tohoto strojníka nebyl s manželkou na lodi plující do Chile, protože zůstali v Cusavaně, malém přístavu na Rio de la Plata. Pár pak procestoval celý svět a usadili se na ostrově Martinik. Když byla jeho žena a dvě děti při výbuchu sopky Mont Pelee zabiti, bývalý arcivévoda se rozhodl emigrovat do Spojených států. (Zdroj: https://cdnc.ucr.edu/?a=d&d=SFC19090512.2.27&e=-------en--20--1--txt-txIN--------1)
