Zdroj: Shutterstock.com/Mihail Guta
Jak se ve středověku chovali k neprovdaným ženám. Zvlášť ty krásné zažily peklo
Najít si partnera, vdát se a rodit děti. K tomu byla ve středověku vedena většina dívek. Sotva překročily sedmý rok života, byly vychovávány tak, aby se v budoucnosti dokázaly postarat o domácnost a byly plnohodnotnými manželkami. I v „době temna" ale existovaly ženy, které byly svobodné.
Ženy to obecně ve středověku neměly lehké. Bylo na ně pohlíženo jako na méněcenné a nesvéprávné. Jejich hlavním životním posláním mělo být rození dětí. Jakmile se vdaly a odešly z domova, automaticky se začlenily do manželovy rodiny a jejich muž měl mít nad nimi absolutní moc.
Církevní myslitelé zahrnovali ženy různými synonymy. Byly nositelkami prvotního hříchu a vstupními bránami ďábla. Požadovali, aby z domu vycházely jen na přesně určená místa, jako byl kostel, trh, prádelna, pekárna nebo kašna. Na pochůzkách se měly chovat cudně a klopit oči. Po návratu domů měly uklízet, vařit a starat se o manželovo pohodlí.
Neprovdané ženy ve středověku
Je tedy pochopitelné, že řada dívek se snažila najít takového partnera, který by podobným doporučením nepodléhal, a vstup do manželství tak oddalovaly. Raději žily jako svobodné, pracovaly a šetřily si na věno.
„V oblastech, kde byla možnost placené práce, neprovdaných žen přibývalo. Ke sňatku se uchylovaly, pokud finančně strádaly," vysvětluje historička Maryanne Kowaleski. „Dá se tedy konstatovat, že ženská prosperita manželství bránila."
Dalším faktorem, který ovlivňoval množství svobodných žen, bylo sociální postavení jedince. Chudší venkovanky a měšťanky se vdávaly mnohem později než dcery bohatých řemeslníků a obchodníků, jež svým manželům mohly poskytnout nejen své půvaby, ale především dostatečné věno.
Svobodné jako hrozba
Na rozdíl od svobodných mužů, na nezávislé ženy bylo pohlíženo jako na rozvracečky zavedeného patriarchátu. „Došlo to tak daleko, že zdravým svobodným dívkám a dámám do padesáti let bylo zakázáno pronajímat domy nebo pokoje a chodit do práce," říká historička Jennifer Ward.
Pokud byly navíc ženy pohledné, společnost se ně dívala skrze prsty. „Každá zástupkyně něžného pohlaví, která nezapadala do jedné ze tří kategorií, tedy nebyla pannou, manželkou nebo vdovou, byla považována za prostitutku. Riskovala tak zničení svojí pověsti." Stávalo se, že na základě toho nebyla přijata do služby a nakonec se nevěstkou opravdu stala.
Zdroj:
www.en.wikipedia.org, www.cosmopolitan.com, www.guide-jana-zemanova.com
