Známý ze spisů
Starořímský císař Nero je postava, která je námětem mnoha literárních děl a filmů. Většina informací o jeho životě, vládě, krutosti a zvrhlosti pochází ze spisů zmíněného Suetonia, ale i dvou dalších římských historiků Tacita a Cassia Dia. Tacitus o něm napsal, že je „poskvrněný každým zákonným i nezákonným požitkem“, Dio pak, že „urážel ženy, praktikoval oplzlost na chlapcích, bil, zraňoval a vraždil“. Ač Gaius Suetonius Tranquillus mínil, že byl dobrý panovník, který ale podlehl mravní zkaženosti, ve svém díle De vita Caesarum (Životopisy dvanácti císařů) ho popisuje jako jednoho z nejkrutějších, nejzvrácenějších a nejmegalomanštějších vládců Říma, který se často oddával orgiím.
Císař Nero známý jako krutovládce se zvrhlými choutkami pořádal honosné hostiny
A právě v tomto díle Suetonius zmiňuje Nerův Domus Aurea (Zlatý palác) s hodovním sálem s kruhovou jídelnou, která se údajně „ve dne i v noci otáčela dle pohybu nebeských těles.“
Zlatý palác
Některé prameny uvádějí, že aby Nero získal pro svůj honosný palác místo, nechal v Římě založit požár. Ať je to pravda či ne, v roce 64 n. l. plameny zničily dvě třetiny města a Nero ho slavnostně nechal obnovit dle svého vkusu. Na ploše přes 40 hektarů uvnitř města pak zadal výstavbu svého nového luxusního paláce. Měl tři sta místností, u vchodu stála jeho přes třicet šest metrů vysoká bronzová socha. Jak popsal třpytivý palác Suetonius, „… byl tak rozsáhlý, že měl trojitou kolonádu dlouhou jednu míli. Bylo tam také jezírko, podobné moři, obklopené budovami, které představovaly města. Ta byla obklopená pozemky zpestřenými obdělávanými poli, vinicemi, pastvinami a lesy s velkým množstvím divokých i domácích zvířat…“
Nákres mechanismu, který otáčel Nerovou jídelnou
Psal také, že místnosti byly obložené úžasným bílým mramorem s propracovanými vzory ze slonoviny, s polodrahokamy a stěny zdobily fresky. Části domu byly pokryté zlatem, drahokamy a perlami.
Největší perlou byl však obrovský hodovní sál se stropy ze slonoviny a otáčivou jídelnou. Ve stropě byly posuvné desky, ze kterých se na hosty spouštěla záplava okvětních plátků růží a rozprašoval parfém.
Následující video podrobně popisuje otáčivou jídelnu i vykopávky:
Palác byl dostavěný v roce v 68 n. l. a Nero v něm strávil poslední rok svého života. Pořádal hostiny, které trvaly od poledne do půlnoci, oddával se postelovým radovánkám a neřestným orgiím.
Hodovní sál vykopán
Zlatý palác stál na Palatinském pahorku, kde se dle legendy o Romula a Rema starala vlčice. Tam v roce 2009 v ruinách paláce odkryli archeologové pozůstatky kruhové budovy a podpůrné sloupy, z nichž jeden o průměru 4 metry. To je vedlo k přesvědčení, že se jedná o legendární Nerovu otáčivou jídelnu. Při odkrytí stavby objevili bronzové koule, které dříve podpíraly dřevěnou podlahu a fungovaly jako kuličková ložiska. Ve spodní části také našli jasné důkazy o mechanismu zabudovaném ve zdi. Hlavní jídelna měla průměr šestnáct metrů, stála na zmíněném pilíři a čtyřech soustrojích. Celý mechanismus byl pravděpodobně poháněný proudem vody, nejspíš z akvaduktu.
Nerova otočná jídelna římských architektonických inženýrů Severa a Celera, jimž císař stavbu honosného paláce s názvem Domus Aurea zadal, lze dle archeologů považovat za naprostý zázrak tvůrčího inženýrství, který nemá mezi starořímskými architektonickými nálezy obdoby. A jak říkají, je tak dokonalá a působivá, že i po dvou tisíci letech může zahanbit moderní architekturu.
Zdroje: interestingengineering.com, wonderfulengineering.com, www.newyorker.com, www.dailymail.co.uk
