Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, římský císař, vládnoucí od 13. října roku 54 našeho letopočtu, se do historie zapsal jako jeden z nejkrutějších panovníků planety. Neblaze proslul zločiny, jež spáchal na svých příbuzných nebo blízkých. Především vraždou vlastní matky Agrippiny a vychovatele Senecy. Je také spojován se sexuální tyranií a extravagancí.

Miloval umění. Podporoval konání různých her a soutěží. Měl velkolepé představy o tom, jak změnit architekturu Říma. Toužil po divadlech a palácích. Právě tento jeho sen má podle dobových historiků stát za proslulým velkým požárem Říma a masakrem křesťanů.

Velký požár Říma

Byl obyčejný den 18. července roku 64. Lidé se procházeli v ulicích, povídali se a veselili se. Náhle někdo vykřikl. Směrem od tržiště začal k nebi stoupat hustý dým. Plameny pohlcovaly stánky a přeskakovaly na nejbližší stavby. Díky silnému větru brzy zasáhly i okolní čtvrtě. Tři kompletně lehly popelem, sedm bylo těžce zasažených a jen čtyři požáru unikly. Z dvou třetin obyvatel metropole se stali bezdomovci. Očekávali, že se o ně někdo postará. Nestalo se tak.

Císař Nero se dal slyšel, že na ruinách vystaví nové paláce. Především ale k soukromým účelům. Pozemky zničených městských čtvrtí stejně patřily jemu. Římem se ihned roznesly zvěsti, že město nechal zapálit sám panovník. „Urážela ho ohyzdnost starých budov, úzké a křivolaké uličky. Nechal zapálit Řím tak veřejně, že když někteří konzulové přistihli při svém majetku komorníky s loučemi a koudelí, neodvážili se prostestovat," píše římský polyhistor Gaius Suetonius Tranquillus. Učenec však požár na vlastní kůži nezažil. Narodil se až 6 let po jeho založení.

Nero by se stejně k tak podlému činu nikdy nepřiznal. Proto za žháře označil malou skupinku lidí, která dráždila většinu Římanů - křesťany. Jejich tajemné učení a obřady vzbuzovaly v prostém lidu strach. Neuctívali císaře jako normální občané, ale Ježíše Krista. Začala tak první vlna jejich pronásledování.

Římské svíce a Nero

Nero dal nejprve zatknout několik desítek osob. Následně je podrobil krutému mučení, během něhož museli přiznat, že uctívají Krista. Výslechy trvaly tak dlouho, dokud vězni neoznačili za spolupachatele další křesťany. Následovala krutá genocida.

Zdroj: Youtube

„Když už umírali, byli obléknuti do zvířecí kůže aby je roztrhali psi. Někteří byli přibiti na kříže, další se měli stát veřejnými lampami," píše římský historik Tacitus ve svých Letopisech. Nešťastníci byli navlečeni do tuniky z papyru potřené z obou stran voskem. Pak byli přivázáni ke kůlům, poléváni smolou a vepřovým sádlem. Pod bradou měli boltec, jež jim zabraňoval uhýbat před proudem hořlavé směsi. Oheň byl založen u nohou, aby plameny oběti co nejpomaleji a nejbolestivěji pohlcovaly. Mezi zajatými měli být také apoštolové Petr a Pavel. Petr se nejprve pokusil utéct. Pak se ale vrátil a byl ukřižován hlavou dolů. Pavel, jakožto římský občan, byl sťat.

Zdroj:

www.stoplusjednicka.cz, www.cs.wikipedia.org, www.historycollection.com