Jeden z nacistů, polní maršál Wilhelm Keitel, údajně prožil celých 28 bolestivých minut, než zemřel. Dalo by se říci, že John Woods byl ve své práci špatný, ale je možná pravděpodobnější, že byl při své práci úmyslně špatný, když měl z pomalých smrtí svých obětí radost.

John Clarence Woods se narodil 5. června 1911 ve Wichitě v Kansasu a po rozvodu rodičů ho od dvou let vychovávala babička. Střední školu nedokončil. Vydržel tam pouze dva roky a raději se živil jako dělník. 3. prosince 1929 se Woods připojil k americkému námořnictvu, ale po několika měsících dezertoval. V dubnu roku 1930 byl postaven před vojenský soud a byl následně vyšetřen na psychiatrii. Byl označen za psychopata s nenávistnými sklony.

Když byly na podzim roku 1944 ve Francii naplánovány vojenské popravy pověšením, armáda hledala dobrovolníka, který by popravy provedl. Přihlásil se Woods, který falešně prohlásil, že má předchozí zkušenost jako pomocný kat ve čtyřech případech, které se odehrály v Texasu a v Oklahomě. Neexistuje žádný důkaz, že by americká armáda provedla jakýkoli pokus o ověření Woodsových tvrzení - pokud by to zkontrolovali, bylo by snadné dokázat, že lhal.

Woods tak začal sloužit jako primární popravčí a mezi lety 1944-1945 pověsil ve Francii nejméně 34 amerických vojáků. K jeho první popravě v Německu došlo 29. června 1945 a od té doby začal věšet další německé odsouzené.

Do historie se však zapsal jako kat-amatér, když věšel 11 nacistických válečných zločinců. Odsouzeni byli k smrti pověšením, což jim mělo zaručit krátkou smrt v podobě zlomeného vazu. Místo rychlého škubnutí a zlomení krční páteře však zločinci umírali pomalu udušením.

Na chybu upozornil reportér magazínu The Time Cecil Catling, když napsal, že smyčky byly špatně uvázány a někteří jedinci zemřeli až po pádu z věšící konstrukce. Poté, co byl poslední muž, po 13 hodinách popravy, prohlášen za mrtvého, řekl prý Woods: „Deset mužů za 103 minut. To je rychlá práce. “ V návaznosti na popravu byl ve stovkách novin a časopisů po celém světě publikován další citát Johna Woodse: „Jsem na to hrdý. Nebyl jsem nervózní. Při téhle práci si nemůžete dovolit být nervózní. Rád bych pochválil vojáky, co mi asistovali, měli by je vyznamenat. Někdo tuhle práci musel udělat, tak jsem to byl já, protože jsem se k takové práci nachomýtl náhodou před léty doma v USA.“

Celkově John C. Woods popravil 92 lidí. Sám zemřel kuriózní smrtí. Když ve vodě opravoval osvětlení, projel jím elektrický proud.