Když jí bylo osmnáct, postěžovala si, že je nejstarší pannou v Londýně. Netušila, že si všechno bohatě vynahradí. Ve městě nad Temží se narodila 14. prosince 1946 v dobře situované rodině. Otec David byl důstojníkem u námořnictva a matka Judy patřila mezi známé herečky. „Mé dětství bylo velmi obyčejné. S o rok starším bratrem Andrewem jsem vyrůstala ve zcela spořádaném prostředí, kde nebylo místo pro žádné výstřelky," vzpomínala.

Snadná kořist

Není divu, že byla v pubertě spíše zakřiknutá a ve vztahu k opačnému pohlaví značně nejistá. Díky matce se začala zajímat o herectví a také zpěv. Brzy se ukázalo, že má talent na obojí. Ještě jako studentka střední školy se vydala do divadelního světa a brzy zaujala nejen svým uměním, ale i zjevem. Však v ní také kolovala urozená krev. Mezi jejími předky lze najít krále Karla II., který vládl Anglii v 17. století.

Jane se na jednom konkurzu zalíbila Johnu Barrymu, což byla velká osobnost londýnské hudební scény. O třináct let starší skladatel v té době tvořil hudbu k bondovkám a za celou kariéru se podílel na jedenácti filmech s agentem 007.

V roce 1965 patřil také mezi zkušené milovníky. Měl za sebou jeden rozvod a nevydařený vztah s milenkou. S oběma ženami zplodil po jednom dítěti. Jane pro něj znamenala lákavou a snadnou kořist. Po krátké známosti se vzali a pro dívku to byla velká škola. Nedávno si doma hrála s panenkami a teď měla manžela, navíc velmi známého. „Jediné, co si z té doby pamatuji, je to, že jsem se snažila být nejlepší manželkou na světě," říkala Jane, která v roce 1967 porodila dceru Kate.

Rána do zad

Když o Barrym vyšla v americkém časopise Newsweek reportáž, bylo u jedné fotky napsáno „John Barry se svým autem". U druhé stálo „John Barry se svou manželkou".

„Tehdy jsem si připadala jako nějaká věc, ale bohužel to přesně odpovídalo skutečnosti. Když mě John opustil kvůli jiné ženě a nechal mě s roční dcerou na holičkách, řekla jsem si, že musím něco změnit," vzpomínala.

Po třech letech manželství požádala o rozvod a odstěhovala se do Paříže, přestože neuměla ani slovo francouzsky. Tehdy kukla definitivně praskla a z nenápadné slupky se začal klubat okouzlující motýl.

V prvním filmu si zahrála v roce 1965, ale role byla tak malá, že ji ani neuvedli do titulků. To druhý pokus byl mnohem nadějnější. Objevila se po boku Davida Hemmingse ve slavném dramatu Zvětšenina. Pak se kvůli rodinným problémům a péči o malou dceru stáhla do ústraní, ale ve Francii zažila velkolepý návrat.

Sexuální provokace

Hned při natáčení prvního francouzského snímku Slogan (1969) potkala hudebníka a herce Serge Gainsbourga, který se stal mužem jejího života. Byl podobným typem jako John Barry. Výrazně starší, dokonce o 18 let, dvakrát rozvedený se dvěma dětmi. Rok předtím, než potkal Jane, se proslavil vášnivým románkem s Brigitte Bardot.

Mezi Jane a Sergem přeskočila jiskra na první pohled. Ještě v témže roce nazpívali duet Je t'aime... moi non plus (Miluji tě... já také ne), který Serge původně napsal pro Bardot. Skladba je dodnes známá díky uvzdychanému přednesu, který věrně simuluje milence při souloži. Nahrávka způsobila poprask, rádia napříč Evropou ji odmítala hrát jako příliš obscénní. Fanoušci si ji přesto našli. Za týden z obchodů zmizel milion singlů a píseň se zařadila mezi nejprodávanější skladby historie.

V roce 1969 se Jane objevila ve filmu Bazén po boku Alaina Delona a Romy Schneider, kde se nešetřilo erotickými scénami a Jane díky němu potvrdila pověst nastupující erotické ikony. A aby toho nebylo málo, tak se o rok později její snímky objevily v časopise Playboy.

Velký ohlas zaznamenal také film Don Juan 73, ve kterém se v poslední roli objevila Brigitte Bardot. Tehdy devětatřicetiletá sexbomba se rozloučila se světem filmu velmi odvážnými scénami, mezi nimiž hrály prim otevřené lesbické radovánky právě s Jane.

O dva roky později režíroval Serge film Je t'aime moi non plus a své přítelkyni svěřil hlavní roli. Šlo o další kontroverzní počin, který dokonce v několika zemích zakázali, protože obsahoval odvážné sexuální scény, a to dokonce i mezi muži.

Doživotní smutek

Mimořádně vášnivý a také umělecky plodný vztah se Sergem trval 13 let. V roce 1971 přivedli na svět dceru Charlottu, ale nikdy se nevzali. Počátkem 80. let Jane svého přítele opustila. Dostali se do fáze, kdy nemohli být spolu, ale ani bez sebe. Pro oba to znamenalo velmi bolestné období. Jane se snažila smutek zahnat vztahem s režisérem Jacquesem Doillonem (*1944), jemuž v roce 1982 porodila dceru Lou.

Dál hrála ve filmech, zpívala a natáčela desky, ale sympatie k Sergeovi nepolevovaly. Když v roce 1991 zemřel, Jane to hluboce zasáhlo. Sice stále žila s Jacquesem, ale chovala se, jako by jí odešel manžel. A právě to už přítel nepřenesl přes srdce. V polovině 90. let se s Jane rozešel. „Nemohl jsem soutěžit s jejím smutkem po Sergeovi," vysvětlil Jacques.

Jane je od té doby sama a kromě herectví se věnuje práci pro humanitární organizace. „Žiji jen se svou kočkou a jsem tak šťastná. Nemám nikoho, kdo by zklamal mě nebo já jeho," doplnila.

Co ještě nevíte

* Několikrát byla nominována na Césara, nejznámější francouzskou filmovou cenu.

* V roce 1981 cestovala letadlem z Paříže do Londýna a při manipulaci s příruční taškou se jí vysypaly věci na podlahu. Hned vedle náhodou seděl šéf módního domu Hermés, kterému Jane vysvětlila, jak jsou všechny dámské kabely nemožné, a přidala přesný popis, jak by měla vypadat ta ideální. Za tři roky Hermés představil koženou tašku nazvanou Birkin bag. Stala se prodejním hitem.

* V roce 2001 dostala Řád britského impéria.

* Vydala 14 hudebních alb.

* Nejstarší dcera, umělecká fotografka Kate, loni spáchala sebevraždu skokem z balkonu. Bylo jí 46 let. Předtím měla dlouhodobé problémy s drogami.