Případ chirurga, který si byl sám nucen vyoperovat slepé střevo za plného vědomí

5. červenec 2019 četba na 3 minuty
Leonid Rogozov

Leonid Rogozov

Foto: Pinterest

V expedicích vyslaných do pustých končin by nikdy neměl chybět lékař. Členové výzkumných týmů tak mají jistotu, že v případě nemožnosti urychleného převozu do civilizace jim bude poskytnuta první pomoc a nezbytná lékařská péče. Do jaké míry je ale v bezpečí sám lékař?

Zkušenost sovětského chirurga Leonida Rogozova byla kuriózní a zároveň nesmírně dramatická. Když se v roce 1961 připojil k jedenácti výzkumníkům, kteří byli vysláni na Antarktidu, neměl tušení, že by zdraví mohlo zradit jeho samého. Jakmile ho však během výpravy začala trápit bolest na pravé straně břicha, s hrůzou si diagnostikoval zánět slepého střeva. Věděl dobře, že bez operace by mohlo střevo prasknout, což by mohlo vést i ke smrti.

Byl konec dubna, na Antarktidě začínalo zimní období a loď, která sem výpravu dopravila ze Sovětského svazu, se měla vrátit až za rok. Z nehostinné polární krajiny se kvůli neustálým vichřicím nedalo dostat ani letadlem.

"Otec neměl moc na vybranou. Mohl čekat na pomoc, která by nikdy nepřišla. Anebo se mohl pokusit operovat sám sebe," vyprávěl Rogozovův syn Vladislav zpravodajům z BBC.

"Včera v noci jsem vůbec nespal. Je to čertovská bolest. Sněžná bouře cloumá mou duší jako stovka šakalů," poznamenal si Rogozov do deníku. Zanedlouho poté se rozhodl k ráznému kroku. Vypracoval podrobný operační plán a přizval si na pomoc dva asistenty z týmu, kteří mu měli podávat nástroje. Zároveň je poučil, co mají dělat v případě, že během zákroku omdlí. Původně chtěl pracovat s pomocí zrcadla, ale nakonec usoudil, že převrácený obraz ho bude jen mást. Do útrob svého těla se proto ponořil holýma rukama a slepé střevo vytáhl po hmatu.

"Chudáci asistenti! V poslední minutě jsem se na ně podíval. Stáli tam, jejich tváře bělejší než jejich pláště," napsal později Rogozov. "Já jsem se bál také. Ale jakmile jsem si píchl první injekci, přepnul jsem se do režimu chirurga a od toho momentu jsem se už nesoustředil na nic jiného."

Operaci provázelo silné krvácení a Rogozov se obával, že každou chvíli omdlí. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Poté, co si došil poslední steh, vysvětlil lékař asistentům, jak mají všechny nástroje umýt a vydezinfikovat. Teprve když byla celá místnost čistá, vzal si antibiotika a prášky na spaní. Za dva týdny už byl zase schopen práce.

Psal se rok 1961 a Sovětský svaz oslavoval první let člověka do vesmíru. Stejně jako Jurij Gagarin, tak i Leonid Rogozov se ve své vlasti dočkal mimořádné pozornosti a četných ocenění. Jeho odvaha a schopnost přežít v extrémních podmínkách byla nejen příkladná, ale dala se využít i v politické propagandě. V každém případě však Rogozovův příběh přinesl světu významné poučení: nikdy neposílat do pustiny výzkumníky, kterým nebylo preventivně vyoperováno slepé střevo.