Zdroj: Profimedia.cz
V Nevadě našli 200 milionů staré otisky bot. Vedou k dávno zaniklé civilizaci
V lednu roku 1917 se šel zaměstnanec těžební společnosti Albert E. Knapp projít na nedaleký kopec ve Fisher Canyon v Nevadě. Sestupoval už dolů, když si periferně všiml uvolněného kamene se zajímavou strukturou. Dal ho do kapsy a pokračoval v cestě. Když se doma na svůj úlovek podíval, neveřil svým očím. Do horniny byla obtisknuta podrážka boty.
Při bližším zkoumání Knapp s úžasem zjistil, že hornina v době, kdy na ni neznámý člověk šlápl, musela být měkká. Na kameni se totiž daly rozeznat i ty nejmenší detaily. „Okraje podpadku byly hladké a zaoblené. Pravá strana byla více opotřebovanější než levá, což naznačuje, že bota byla nošena na pravé noze," popsal svůj nález.
Pozdější analýzy geologem z Rockefellerovy nadace odhalily, že pata byla obtisknuta do vápence, který se zformoval v období druhohor. Tato éra probíhala před cca 200 miliony lety. O další překvapení se postaraly mikrofotografie. Odhalily dvojitou řadu stehů, jež byly podle odborníků precizně zpracované. Problémem je, že v triasu žádní ševci nežili.
Pusto, prázdno a chůze po dvou
Evoluce člověka začala až před 66 miliony lety. Tehdy se na Zemi objevili první primáti, kteří se nejčastěji pohybovali v korunách stromů. Zhruba před 35 miliony lety se tzv. vyšší primáti rozdělili na dvě větve. Náš Úzkonosí předek se vyvýjel v Africe. Nejstarší nálezy Hominida pochází z doby přibližne před 5,33 miliony lety. Pyšnil se již první adaptacemi na dvounohou chůzi.
Chůze po dvou končetinách neboli bipedie je jedním z důležitých znaků lidské vývojové linie. Je jí podřízena celá naše kostra od pozice velkého týlního otvoru, po tvar páteře, pánve i masivní kolenní kloub. Dnes se tak z celkového počtu 200 druhů primátů pohybuje pouze moderní člověk. Důvody uvolnit ruce tak musely být evolučně výhodné.
Mezi nejpopulárnějí teorie, proč se naši předci postavili na nohy, patří energetická výhodnost, adaptace na otevřené prostředí, nutnost používat nástroje, ale také monogamie. Chůzi dnešního typu tak najdeme pravděpodobně až u rodu Homo erectus žijícího před dvěma miliony lety. Nejstarší dochovaná obuv je stará pouhých 10 tisíc let. Kdo tedy do plastické horniny šlápl a zanechal za sebou tajemný otisk?
Otisk bot v Nevadě
Podle některých zdrojů to byl pravděpobně jedenáctiletý chlapec, jež byl členem neznámé civilizace, existující předtím, než sme se z opic vyvinuli my. S tímto tvrzením však nesouhlasí geolog Andrew MacRae. „Nedíváme se na otisk boty a prošívání, ale na tzv. Liesegangovy prstence, barevné pásy cementu pozorované v sedimentárních horninách. Vznikají, když voda obohacená o kyslík proniká skrze pukliny do materiálu," vysvětluje. Za sebou pak zanechává barevné pravidelné prstence.
S ním souhlasí i Dr. Tom Yancey, profesor na katedře geologie a geofyziky na Texaské univerzitě A&M. Podle něj je kámen s obtiskem podrážky obyčejná konkrece, tedy minerální agregát s pevnýma tvarem, jež vznikl zahuštěním a spojením minerálů kolem jádra. „Pruhy pravděpodobně představují oxid křemičitý s mírnou porézností. To by mohlo vysvětlovat stopy po šití," říká. S největší pravděpodobností je tak fascinující otisk boty pouze hříčka přírody. Pokud by to bylo jinak, musely by se přehodnotit dosavadní poznatky o evoluci člověka.
Zdroj:
www.booksfact.com, www.paleo.cc, www.cs.wikipedia.org, www.prirodovedci.cz
