en.wikipedia.org, www.medievalists.net, history.stackexchange.com
Nápaditost byla vskutku obdivuhodná. Vyhnání, vězení, pokuty, bičování, ukřižování, a dokonce někde i trest smrti. Tyto tresty byly často řízeny církví a mohly být závislé na sociálním postavení a zákonném systému dané země. Mnohokrát nešlo přímo o smrt, ale o co největší ponížení a bolest, jaké si jen stěží umíme představit.
Jak se pykalo za nevěru
Je důležité si uvědomit, že středověké společnosti byly velmi konzervativní a církev měla silný vliv na veřejné mínění a tresty. V některých případech mohlo být také nutné splnit nějaký druh pokání nebo exkomunikace.
V různých evropských zemích se mohly tresty za nevěru lišit. Například ve středověké Francii mohl být cizinec, který byl obviněn z nevěry, vyhoštěn ze země. V Anglii bylo v té době zákonem stanoveno, že nevěra mohla být trestána smrtí. V Německu byly někdy použity těžké pokuty, zatímco ve Španělsku mohla být nevěra potrestána vyháněním z města. Tyto tresty se mohly měnit v průběhu středověku a mohly být ovlivněny politickými a náboženskými vlivy.
Ponížení – běh ulicemi v rouše Evině
Ač existují některé zdroje a prameny, je možné, že některé jsou neúplné nebo zkreslené.
Nezřídka docházelo i ke kombinaci náboženského pokání, pokut, tělesných trestů a veřejného ponížení.
Cizoložství přitom mělo ve středověku daleko širší pojem než dnes a zahrnovalo veškeré mimomanželské vztahy. Nevěrné manželky ale byly trestány nejpřísněji.
Cizoložnice v Anglii a severní Francii stanula obvykle před církevním soudem, zatímco na jihu se ujaly „soudu“ světské orgány, jako třeba městské samosprávy.
Trestem pro nevěrnice byl tak zvaný útěk, kdy žena musela spolu s milencem, oba nazí či ve spodkách, běžet ulicemi. O tom byli všichni veřejně informováni, aby si mohli „hodit kamenem“. Neobvyklé nebylo ani připevnění vodítka na mužský pohlavní orgán, přičemž „otěže“ držela žena. Tomuto trestu se říkalo vodítko. Hříšníci byli často biti přihlížejícím lidem.
Německá krutost
V Německu byly nevěrné ženy mrzačeny nebo oholeny dohola, výjimkou nebylo ani jejich zavraždění. Navíc skoncovat s jejich životem často mohl samotný manžel anebo jiný člen rodiny. Ztráta života ale byla někdy paradoxně menším trestem než odmítání nevěrnic.
Situace se pak ještě ve 12. století přiostřila, protože nebylo nic vyššího než svátost manželská. Ženy však nebyly zabíjeny tak jako dosud, ale byly odsouzeny. Musely okusit pokání, odpuštění a smíření. Často jim byl i zabaven veškerý jejich majetek. Navíc tím, že se jednalo o běh veřejný, který byl vždy ve dne, nikoli v noci, celé město vědělo, kdo podváděl i kdo je ním podváděným. Ostudu tedy okusili všichni.
Na video se podívejte zde:
Ve 13. století byly nevěrnice hojně bičovány a ve 14. století se společnost vrátila k pokání, lítosti a pokutám. U papežského soudu v Avignonu ve čtrnáctém století byli cizoložníci odsuzováni výhradně k pokutě.
Exemplární tresty tedy byly velice oblíbené, protože byly nejen odstrašující, ale pro přihlížející mnohdy i zábavné. Každá žena si rozmyslela onu potupu, jíž by musela čelit, kdyby se její zálety provalily.
