Ve středověku bylo cizoložství poměrně běžným jevem. Nemůžeme se tomu divit, neboť drtivá většina sňatků byla uzavírána kvůli vlivu či majetku. Bývaly to hlavně něžné polovičky, které musely trpět. Muži se v mnoha případech neuměli k ženám chovat, vnímali je spíš jako služky než jako rovnocenné partnerky. Zcela normální tak bylo, když měli muži milenky, jejich manželky však milence mít nemohly. Pokud ano, nebyly potrestány jen soudem, ale stihl je navíc trest od jejich muže a celé rodiny. Dokonce měl manžel právo svou ženu zabít, aniž by mu za to hrozil nějaký trest. Ve středověku byl rozvod absolutně nemyslitelný, a to hlavně kvůli úřadující katolické církvi.

Tresty se ve středověku lišily, v každém městě byly jiné. Městské knihy o nich hovoří buď jen okrajově, nebo je naopak popisují až příliš obsáhle. V našich zemích v 16. a 17. století patřilo mezi nejčastější tresty ocejchování prostitutek, vyhoštění ženy z rodného panství nebo veřejné zostuzení a vymrskání. Přitom všechny tyto tresty platily dlouho jen pro ženy. Muži začali být za nevěru trestáni až od roku 1810.

I když byla dívka svobodná, situace se mohla velmi rychle zvrtnout. Ve středověku byly v našich zemích nezadané ženy pod neustálým tlakem okolí. Pokud dívka otěhotněla, stávalo se, že kvůli obavě ze zostuzení a trestu raději své novorozené dítě zabila. Pokud se na to však přišlo, mohla ji čekat poprava nebo zahrabání zaživa a následné probodnutí kůlem. V několika případech dokonce mučení v podobě lámání kolem. Potraty byly ve středověku považovány za ten nejhorší zločin. Stačil i jen pokus o ukončení těhotenství a na hříšnice čekalo kruté mučení. Jak bylo ve středověku běžné, i v těchto případech hrálo významnou roli společenské postavení. Pouze urození lidé mohli nešťastnice zbavit obvinění a zabránit její jisté smrti. Stačilo, abyste se narodili do bohaté a mocné rodiny a mohli jste rozhodovat o smrti a životu druhých.

Ještě kreativnějších trestů, než byly u nás, se dočkali nevěrníci v zahraničí. V Thajsku byly postihy snad ze všech nejkrutější. Nevěrnou ženu čekalo znásilnění a zadupání slonem. Naaranžovali ji tak, aby si slon myslel, že jde o družnou samici a pak ji roztrhnul zevnitř. Jindy obviněnou přivázali a nechali slonem udupat. Nová Guinea také nebyla k hříšnicím příliš shovívavá. V této zemi byly nevěrné ženy nuceny jíst odříznuté prsty svých milenců. Pak si obě strany měly pořádně rozmyslet, jestli do milostného románku půjdou, nebo si raději zachovají zdravé ruce a mysl. V Osmanské říši stačilo, aby proti vám svědčilo několik lidí, kteří ani nemuseli mluvit pravdu. Obviněnou strčili do pytle spolu s kočkou a zavázali jej. Následně do pytle mlátili a snažili se udeřit právě nebohou kočku tak, aby ženu pořádně podrápala. Kreativita katů, kteří měli v rukách život nešťastných nevěrnic, evidentně neznala žádné hranice.