Během římské okupace byl Southwark důležitou součástí římského města Londinium, později Londýn. A samozřejmě, pro velkou koncentraci lidí se zde nacházel i první známý nevěstinec. Toto území se později stalo Anglií a po odchodu Římanů v 5. století zde bylo postaveno mnoho kostelů. Ne však pro modlení, ale spíše jako úkryt pro prostitutky, zločince a malomocné. Southwark měl ideální polohu – byl dost daleko od Londýna, aby byl mimo dohled, ale přitom byl snadno dostupný.
Na velmi zajímavý dokument o této čtvrti a nevěstkách pracujících pro církev očima nynějších obyvatel se podívejte zde:
Proč nevěstky a maso?
Všech 18 nevěstinců se nacházelo v Bankside, což je jedna ze čtvrtí Southwarku, a říkalo se jim "Bankside stews". Poněkud podivný název pro místa, kde byly poskytovány sexuální služby. Existují ale dvě teorie, jak nevěstince k tomuto názvu přišly. První teorie zohledňuje rybníky na biskupském pozemku, v nichž se chovaly ryby pro biskupy k jídlu, takže se jim říkalo stejně, přeneseně tedy "gulášové rybníky". Odtud pak i narážka na nevěstince. Druhá teorie pochází z normanského francouzského slova „estuwes“, neboli kamna, konkrétně ta používaná v lázních k výrobě páry. Strážcům nevěstince se začalo říkat "stewholdeři" a ženám, které tam pracovaly, se říkalo "winchesterské husy" podle jména biskupa z Windsoru, který této oblasti předsedal.
Lepší penziony s (boho)službami
Samozřejmě, že veřejně ani oficiálně nemohla církev prostituci schvalovat. Ale na druhou stranu z ní mohla profitovat, což se samozřejmě hodilo. Prostituce tak byla považována za nutné zlo, které má církvi přinést příjmy. Biskupové tehdy nebyli jen církevní hodnostáři, ale také politici a státníci, jež například svatý Tomáš Akvinský přirovnal k "žumpě v paláci; vezměte žumpu a palác se stane nečistým, zlem páchnoucím místem".
Ani prostitutky pracující „ve jménu církve“ nebyly sexuálními otrokyněmi. Byly vázány pravidly a limity, které jim říkaly, jak hospodařit s penězi, aby se nezadlužily a těmito sexuálními otrokyněmi se nestaly. Nevěstince v Bankside byly spíše penziony, kde se pokoje pronajímaly prostitutkám bez stravy. Pravidelně byl kontrolován zdravotní stav žen a to, že netrpěly pohlavními chorobami. Ve svátek byly navíc zavřené, aby mohly ženy chodit na bohoslužby. Dokonce mohly přijímat i svaté přijímání.
Zlatou éru nevěstinců vystřídal jejich zákaz
I přesto se zde občas nějaké nemoci objevily, zejména kapavka. Prostitutky pak byly na náklady církve vyléčeny, ale poté propuštěny. Změna nastala v roce 1161, kdy anglický král Jindřich II. podepsal zákonné nařízení týkající se správy nevěstinců v Southwarku pod vedením biskupa z Winchesteru. Mělo se tak předejít nákazám přineseným křižáky vracejícími se s pohlavními chorobami z křížových výprav. Nákaze bylo třeba předejít, takže byla stanovena nová pravidla v nevěstincích pro ochranu žen, kostela, zákazníků i celé společnosti. Nevěstince tak získaly zvláštní postavení a ochranu před zákonem, která jim vydržela až do 13. století. Nevěstince prožívaly zlatou éru, až do doby, než král Eduard I. zakázal v Londýně prostitutky. Všechny se proto přesunuly z hlavního měst do stews a tam zůstaly po celá staletí.
Červená zóna
Protože jejich služby byly stále hojně využívány, kapacita stále nedostačovala, takže roku 1240 byla otevřena další zóna legalizované prostituce ve Farringdonu. Pak ale přišla osudová rána, kdy král Jindřich VIII. roku 1546 nevěstince zcela zakázal. Bylo to nejen pro morálku Angličanů, ale i jako prevenci před nemocemi, zejména syfilidy. Prostituce se tak přemístila do podzemí, takže „ženy“ pracovaly pro jednotlivé hospody, kde byly jejich sužby součástí nabídky. V obměněné podobě pak tato „zóna s červenými lucernami“ fungovala v Bankside ještě po celé 19. století.
Zdroje:
thehistoricalnovel.com, en.wikipedia.org, www.ancient-origins.net
