Odskočit si za nevěstkou bylo pro Římana běžnou rutinní činností, jakou je dnes pro nás návštěva kavárny nebo kadeřníka. Do vykřičených domů se nemuselo chodit potají, nikdo se za to nestyděl. Stejně tak na kněžky lásky nebylo pohlíženo jako na padlé ženy a věčné hříšnice - s takovou definicí přišel až středověk. Přestože se římské prostitutky rekrutovaly převážně z řad otrokyň a k nejstaršímu řemeslu byly přinuceny, našly se mezi nimi i ženy z vážených rodin, které tuto práci vykonávaly zcela dobrovolně.
Orgie hýbaly ekonomikou
Když se císař Augustus pokoušel zvýšit porodnost mezi příslušníky vyšších kruhů, uvalil na svobodné mladíky a slečny vyšší daně, aby je donutil vlézt do chomoutů a zadělat na potomky. Mnohé dívky se na to konto raději nechaly najmout do nevěstinců, než aby se musely vdávat. To naznačuje, že prostituce římským ženám zaručovala určitou svobodu, aniž by je připravila o čest.
V každém případě šlo o jeden ze silných motorů římské ekonomiky. S kapkou nadsázky se dá říci, že impérium vzkvétalo díky dobyvačným válkám, otroctví a prodejné lásce. Že to nejsou pilíře zrovna etické? To teď posuzovat nebudeme, zato se podíváme na zvláštní mince, které římskými nevěstinci kolovaly zhruba v 1. století.
Mince jsou zajímavé tím, že nevyjadřují peněžní hodnotu a není na nich vyražen ani portrét císaře. Zatímco jedna strana nese římskou číslici, na druhé je vyobrazen milující se pár, přičemž každá mince jej zachycuje v jiné milostné pozici.
Slov netřeba
Archeologové mají hned několik teorií, jakým způsobem byly tyto mince používány. Mohlo jít o zvláštní měnu, která platila jen v nevěstincích, avšak takové využití připadá vědcům nepraktické. Jako pravděpodobnější se jeví teorie, že nešlo o platidlo, ale o jakési žetony, které si zákazník před návštěvou prostitutky zakoupil od provozovatele nevěstince. Obrázek na minci pak zobrazoval vybranou službu, kterou mu měla lehká žena poskytnout. Díky názorné grafice odpadala nutnost komunikace a vysvětlování, co přesně si dotyčný zaplatil. Vyloučilo se i riziko, že bude po dívce vyžadovat úkony převyšující objednávku.
Pro tuto verzi hovoří i fakt, že žetony nebyly vyrobeny ze zlata ani stříbra jako běžné římské mince, nýbrž z levného bronzu či mosazi. Pikantní je, že se mince s intimní tematikou nenašly jen v Pompejích, ale také na Britských ostrovech a dalších místech Evropy. Římané své zvyklosti očividně rozšířili do všech koutů říše.
Zdroje: www.theguardian.com, gizmodo.com, historyofyesterday.com
