"Potlačte prostituci, a vrtošivé chtíče rozvrátí společnost," prohlašoval údajně svatý Augustin na přelomu 4. a 5. století. Ačkoli se církev snažila od fyzické lásky distancovat a připouštěla ji jen mezi manželi, dokázala pochopit frustraci, která by zachvátila svobodné muže a vdovce, kdyby jim bylo zakázáno navštěvovat lehké ženy. Kněží se obávali násilných útoků na počestné manželky a panny, stejně jako možného nárůstu sodomie.
Podnikavý biskup
Veřejné domy tedy byly tolerovány coby nutné zlo, a rodící se středověká města navíc našla způsob, jak na nich dobře vydělat. Sama je zřizovala a následně je pronajímala živnostníkům, přičemž získávala peníze jak z nájmu, tak z daní z příjmu. V londýnském předměstí Southwark v 15. století síť nevěstinců provozoval dokonce sám biskup z Winchesteru. Svědčí o tom pozoruhodný dokument, v němž biskup stanovil pro správce domů i nevěstky přísná pravidla.
Pod pokutou 12 pencí například správcům zakázal zaměstnávat vdané ženy a jeptišky. Pro nevěstky stanovil jasný kodex oblékání a zatrhl jim svádět muže přímo na ulici. Některými pravidly je ale zároveň chránil před zneužíváním - správci nesměli držet dívky v domech násilím ani je nutit, aby si u nich hradily stravu. Nevěstky pod bikupovým vedením měly právo stravovat se v jakémkoli zařízení, které si samy zvolily, což bylo ve své době pokrokové. Úsměvný je jen fakt, že z nevěstinců v Southwarku profitoval katolický duchovní.
Výjev z nizozemského nevěstince, neznámý autor, 1537
Chvíle veselé i krušné
Přestože lehké ženy stály oficiálně na okraji společnosti, v některých evropských městech byly pro zpestření zvány na společenské veselice, svatby a tancovačky. V Norimberku se traduje se historka, kterak partička nevěstek zadržela u bran přijíždějícího císaře Fridricha III. a držela ho spoutaného zlatým řetězem, dokud nezaplatil symbolické výkupné. Jestliže panovníka zrovna nesledoval kárající pohled jeho manželky, nezbednému laškování se určitě nebránil...
Nejstarší řemeslo však mělo i svou odvrácenou stránku. Pro většinu počestných měšťanů byly nevěstky "nečisté" a hříšné. Úředníci od veřejných domů jen vybírali peníze, ale kontrolní razie sem nepodnikali. Nikdo tedy netušil, co se za zavřenými dveřmi děje a zda správci skutečně dívkám vyplácejí smluvené částky. Čas od času na veřejnost prosáklo, že jsou nevěstkám z jejich výdělků strhávány nekřesťansky vysoké poplatky za stravu a noclehy, takže si vlastně žádné peníze nevydělají. To se ale v domě muselo stát něco vážného, aby se o všechny tyto nepravosti začala zajímat radnice.
Muži z vyšších kruhů vyhledávali společnost lehkých žen běžně.
Smutný příběh kuchtičky Els
Jeden takový vážný případ se přetřásal roku 1471 v německém Nördlingenu. Správce nevěstince Lienhart Fryermut a manželka Barbara donutili k prostituci dívku jménem Els, která u nich měla sloužit jen jako kuchtička. Dívka záhy otěhotněla a ve 20. týdnu těhotenství potratila poté, co jí Barbara podala lektvar na vyhnání plodu. Jedna z nevěstek byla kruté scéně přítomna a řekla o tom ostatním. Také klienti si povšimli, že Els nápadně rychle "zhubla".
Netrvalo dlouho, a do nevěstince zavítali dva úředníci. Lienhart po jejich návštěvě ubohou Els surově zbil, ale nic mu to nepomohlo. Nevěstky konečně dostaly příležitost si postěžovat, jak se s nimi zachází, a tak jí využily. Lienhart byl vyhnán z města a stejný osud potkal i Barbaru, tu ovšem kvůli zabití plodu navíc čekalo i pranýřování a ocejchování. Jaké byly další osudy mladé Els, prameny už neuvádějí.
O tématu prodejné lásky v období středověku pojednává zajímavé anglické video:
Zdroje: https://www.historytoday.com/, https://wellcomecollection.org/, https://en.wikipedia.org/
