Ze slečny Fernandezové se stala masová vražedkyně, aby ochránila 200 dětí

Jarouš M Komořanský | 16. 12. 2021

Za matky lvice se většinou označují ženy bránící své děti za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Že se ale podobný instinkt může projevit i mimo mateřský pud, je méně obvyklé. A přece se tak stalo v případě Nieves Fernandezová, učitelky v Taclobanu, která zabila 200 Japonců, aby ochránila „své“ děti. Z učitelky se tak postupně stala jedinou filipínskou partyzánkou, velící 110 mužům.

Pro Filipíny byl japonský útok za druhé světové války roku 1941 ničivý. Většina lidí přišla naprosto o všechno, Japonci zabavovali majetek, kradli, a dokonce i diktovali, co se bude a nebude učit ve školách. Filipíny tak málem ztratily svou tvář. A spolu s ní i mnoho lidských životů. Japonci se při podmaňování území nezastavili před ničím. Bylo potřeba se jim postavit.

Japonské řádění

Nieves Fernandezová v době japonského teroru vlastnila velkoobchod, o který v roce 1941 přišla. Japonci drželi její známé jako válečné zajatce. Mučili je, napichovali na kůly, bili, a dokonce se hovořilo i o operacích bez anestetik. Některé vězně nechávali Japonci přivázané k zemi pít půllitry vody a potom jim skákali po břiše. Mnohé filipínské ženy se staly sexuálním terčem, byly znásilněny a zabity. Fernandezová se začala nejvíce ze všeho bát o své studenty.

Na dokument o této statečné ženě se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Majetek ano, ale na děti mi nesahejte

Málokdo by však čekal odpor od křehké ženy, navíc učitelky. Ale slečna Fernandezová, jak ji její žáci titulovali, už odmítala hrůzy tolerovat. Nenáviděla japonskou suverenitu, s níž si brali všechno, co chtěli. Sama toho byla svědkem v jejím rodném městě Tacoban, kde řádění skončilo dokonce opařením těch, kdo kladli odpor, vařící vodou. O svůj skromný majetek přišla i slečna Fernandezová.

Když jí proto Japonci vyhrožovali, že zabijí její studenty, rozhodla se vzít spravedlnost do svých rukou. Ze slečny Fernandezové se stalo vraždící monstrum, které by udělalo cokoli proto, aby se nic nestalo „jejím“ dětem.

Tichá vražedkyně

Fernandezová však nepřipravila žádnou masovou vraždu z momentálního pohnutí. Naopak se na všechno pečlivě připravila a v černém maskovaném oblečení pomalu připravovala krutou pomstu. Díky jejímu činu si vysloužila jméno Tichá vražedkyně.

Na svoji odplatu si i z trubky vyrobila vlastní zbraň, primitivní brokovnici, a v džungli líčila na Japonce pasti. To jí vydrželo dva a půl roku – a za tu dobu zlikvidovala skoro dvě stě japonských vojáků. Bosa, vyzbrojena podomácku vyrobenou zbraní, křehká žena jednala.

Japoncům většinou podřízla krční tepnu, takže smrt nastala okamžitě.

Albina, zjizvená tvář: Krásná a hrdá partyzánka bojovala až do samého konce
Magazín

Albina, zjizvená tvář: Krásná a hrdá partyzánka bojovala až do samého konce

Z učitelky dětí učitelkou efektivního vraždění

Protože byla úspěšná v jejím malém odboji, postupně změnila i své učební „osnovy“ a začala učit a školit muže, jak rychle a tiše zabíjet. Stala se partyzánkou a ze slečny Fernandezové se stala kapitánkou Fernandezovou.

Vedla skupinu 110 partyzánů, která se stala jednou z nejobávanějších jednotek v celé zemi. Osvobozovala válečné zajatce, sabotovala japonské zásobování a podnikla stovky nájezdů na japonskou císařskou armádu. Ke konci války se pak vrhala i do osvobozování celých vesnic a měla úspěch. Stala se legendou.

Její činnosti si všimli i Američané, a byli skutečně překvapeni. Malá odvážná učitelka jim učarovala.

Bohužel si ale jejích činů samozřejmě všimli i Japonci a na její hlavu vypsali odměnu 10 000 liber. Doufali, že ji pro peníze zradí její filipínští kolegové. Marně. Zrada se nekonala a slečna Fernandezová se svými činy zapsala do filipínské válečné historie jako jediná ženská partyzánka.

Zdroje: en.wikipedia.org, www.esquiremag.ph, deadliestfiction.fandom.com

Tagy Druhá světová válka Filipíny