Létaly pod rouškou tmy na celodřevěných dvouplošnících s hvězdicovým motorem. Vzdorovaly střelám a omrzlinám, zatímco na zemi bojovaly se skepticismem, ponižováním a sexuálním obtěžováním. Nacisté se jich tolik obávali a nenáviděli je, že každému německému letci, který jednu z "čarodejnic" sestřelil, byla automaticky udělena prestižní medaile Železného kříže. Podařilo se to ale pouze 32 z nich. Celkově průkopnický ženský 588. noční bombardovací pluk shodil na nacistické cíle více než 23 000 tun bomb. A tím se noční čarodějnice staly klíčovým aktivem Sovětského svazu při vítězství ve druhé světové válce. (Zdroj: www.en.wikipedie.org, Night Witches)
Němci jim dali přezdívku Nachthexen, neboli „noční čarodějnice“, protože hlučný zvuk jejich dřevěných letadel připomínal zametání koštětem. "Tento zvuk byl jediným varováním, jež Němci měli. Letadla byla příliš malá na to, aby se objevila na radaru nebo na infračervených lokátorech,“ řekl Steve Prowse, autor scénáře chystaného filmu Noční čarodějnice. "Nikdy nepoužívaly rádia, takže ani rádiové vyhledávače je nemohly zachytit. Tyto ženy byly v podstatě duchové.“
S uskupením ženských bojovnic přišla první ženská navigátorka v sovětském letectvu a pilotka Marina Rašková. Ženy z celého Sovětského svazu jí psaly, že se chtějí připojit k válečnému běsnění 2. sv. války. I když mohly vojáky podporovat jako zdravotnice nebo sekretářky, nestačilo jim to. Mnohé z žen již ztratily ve válce otce, bratry, manžely nebo milence, viděly zpustošené domovy a vesnice. A Marina s nima soucítila, proto požádala přímo Josefa Stalina o založení ženského leteckého pluku a dostala zelenou. 8. října 1941 dal Stalin rozkaz k prvnímu rozmístění tří ženských jednotek vzdušných sil.
Rašková rychle začala doplňovat své týmy. Z více než 2 000 přihlášek vybrala pro každou ze tří jednotek přibližně 400 žen. Většinou šlo o studentky ve věku od 17 do 26 let. Ty se přestěhovaly do Engelsu, městečka severně od Stalingradu, aby zahájily výcvik na letecké škole. Předpokládalo se, že se za pár měsíců naučí to, co většina vojáků za několik let. Každá z dívek se naučila pilotovat, navigovat a opravovat letadla. I přes toto úsílí byly denně konfrontovány svými mužskými kolegy, kteří se jim vysmívali a nelíbilo se jim, že mají jít do první bojové linie. Obnošené a velké mužské uniformy si musely vycpávat, stejně jako boty, které vyfasovaly v mužské velikosti. Jejich vybavení nebylo o nic lepší.
Lehká dvoumístná letadla s otevřeným kokpitem nikdy nebyla určena k boji. "Byla jako rakev s křídly," řekl Prowse. Překližka potažená plátnem nenabízela prakticky žádnou ochranu před živly. Za nočních letů musely pilotky vydržet mrazivé teploty, vítr a omrzliny. V krutých sovětských zimách byla letadla tak chladná, že jen malý dotek by odtrhl holou kůži. Kvůli požadované lehké váze nemohly mít ženy ani padáky, radary, zbraně nebo rádia. Používaly pravítka, stopky, baterky, tužky, mapy a kompasy. Letadla navíc unesla pouze dvě bomby. Za jednu noc tedy 40 posádek provedlo až 18 misí, mezi nimiž se ženy vracely pro bomby do "základního tábora."
Jejich poslední let se uskutečnil 4. května 1945 - když noční čarodějnice přeletěly do místa vzdáleného 60 kilometrů od Berlína. O tři dny později se Německo oficiálně vzdalo.
Za celou dobu zvládly tyto statečné ženy více než 30 000 misí, což z nich udělalo legendami opředené bytosti. Němci si šeptali, že všechny ženy byly vlastně zkušenými zločinci za trest poslanými na frontu nebo že se jim podávaly speciální injekce, které jim umožnily vidět v noci. (Zdroj: www.history.com, červen 2019)
