Jak dopadly děti, které porodily norské ženy nacistickým vojákům:Čekalo je peklo

Invaze nacistů do Norska. Němci přistávají na norském pobřeží, což je první krok k úplné okupaci.

Invaze nacistů do Norska. Němci přistávají na norském pobřeží, což je první krok k úplné okupaci.

Foto: profimedia.cz

Bili je, plivali na ně, zesměšňovali a znásilňovali. Děti, které se provinily pouze tím, že se narodily a měly, podle společnosti, špatné otce - důstojníky SS německé armády, kteří se pohybovali v okupovaném Norsku a navázali vztah s místními ženami.   

Norky byly pro Hitlera hned po německých ženách árijskými bohyněmi. Byly přirozeně blond, měly modré oči a byly vysoké. Byly prototypem árijského ideálu krásy. Když tedy v roce 1940 vojáci vstoupili na břehy severské země, někteří z nich se těšili na zvláštní poslání. Zapojit se do programu Lebensborn (pramen života) a zplodit novou elitu národa, která má nahradit padlé vojáky a mrtvé z koncentračních táborů. Do konce války zplodili prověření důstojníci SS s norskými ženami kolem 12 tisíc dětí.

Nejdřív to vypadalo, že novorozeňata budou mít „na růžích ustláno". Kliniky zapojené do programu Lebensborn byly moderně vybavené a matky s dětmi měly plný servis. S čím program nepočítal, byl pád Třetí říše. Vše se otočilo o 180 stupňů a začal nepředstavitelný lynč.

Po pádu Třetí říše se z norsko-německých dětí staly oběti šikany.Po pádu Třetí říše se z norsko-německých dětí staly oběti šikany.Zdroj: profimedia.cz

Jakoby se poválečné Norsko nedokázalo vyrovnat se svou pasivitou, bezmocí a spoluprací s hitlerovým režimem. Lidé si potřebovali najít viníka. Všechnu nenávist tak obrátili na Norky, které udržovaly intimní vztah s vojáky, a na jejich potomky. „Pro mnohé to byla jen dospívající láska, pro některé nevinný flirt s následkem a pro některé životní osud." (Zdroj: www.bbc.com)

Ženám na ulicích oholili hlavy, bili je, několikrát i znásilnili. Téměř 50 tisíc žen bylo označen za „německé děvky“. Ty, které se za německé muže provdaly, byly zbaveny norského občanství, zadrženy ve speciálních táborech a deportovány do Německa. Jejich děti však dopadly ještě hůře.

„Na konci druhé světové války jsem byl zavřený v domově pro duševně choré,“ říká Paul Hansen z Osla. „Později jsem zjistil, že to bylo proto, že jsem byl synem německého vojáka. Říkali mi„ nacistický spratek“.

Bjorn Lengfelder zase vzpomíná na své sourozence: „Můj pětiletý bratr a sestra byli dva dny a dvě noci drženi v chlívku, pak je v kuchyni posadili do vany a drhli je kyselinou, dokud jim nezbyla žádná kůže. Lidé tam říkali, že z nich musí smýt nacistický zápach." (Zdroj: news.bbc.co.uk) V červenci 1945 jedny norské noviny vyjádřily obavu, že lebensbornští chlapci „ponesou zárodek některých těch typických mužských německých charakteristik, kterých nyní svět viděl více než dost“. 

Hitler se zdraví s členkami Svazu německých dívek

Svaz německých matrací: Hitlerova výchova dívek se zvrhla v národní skandál

Přední psychiatr doporučil, že velká část dětí má špatné geny, jsou retardované a měly by být umístěny ve zvláštních institucích. Výsledkem bylo, že stovky dětí byly násilně uvězněny v ústavech pro duševně choré, kde byly týrány, znásilňovány, přivazovány k postelím. Bylo jim také po několik dní upíráno jídlo a pití, takže byly nucené vykonávat potřebu pod sebe. Probouzeny byly tak, že na ně personál léčebny vylil kbelík se studenou a špinavou vodou. Když byly děti propuštěny, nemohly chodit ani do školy, často se tedy jen tak potloukaly ulicemi.

„Nakonec jsem byl poslán do speciální školy pro děti s poruchami učení a duševními chorobami. To bylo jediné formální vzdělání, které jsem dostal. Válečné děti byly odděleny od zbytku školy. Nedovolili nám žádný kontakt s vnější komunitou. Poté jsem byl přesunut do domova pro chlapce, a poté do jiného ústavu pro duševně choré, až jsem byl konečně dost starý na to, aby mě propustili. Lidé mi pomohli získat práci v továrně. Moji kolegové se mi ale nemilosrdně posmívali, až jsem se jednoho dne postavil a řekl jim, co se mi stalo. Od té doby se zklidnili a zůstal jsem tam 17 let," vypravuje svůj osud Paul Hansen. „Prvních 20 let svého života jsem strávil v ústavech pro duševně choré jen proto, že můj otec byl Němec." (Zdroj: www.independent.co.uk)

Mnoho dětí se dospělosti nedožilo. Samy si vzaly život nebo propadly užívání tvrdých drog a alkoholu. Ty, které přežily, se až v roce 1999 dočkaly norské omluvy a o pár let později i finanční kompenzace.

Akční letáky