Norský vězeňský systém se od ostatních liší svým přístupem k vězňům. Nesnaží se je za jejich činy potrestat, ale napravit a připravit na život na svobodě. Ve třetině norských věznic se dozorčí s trestanci přátelí, komunikují, hrají hry, dokonce společně sportují. Nevyhrožují jim zbraní, protože žádnou nemají. Vězně nezavírají na samotku, ta totiž neexistuje. A podle norských úřadů tento empatický a humánní přístup funguje - většina propuštěních vězňů se začlení do komunity a vede spořádaný život.

Ostrov Bastoy


Pro někoho je rájem Bali, pro odsouzené je to právě ostrov Bastoy. Je určen pro vězně, kterým do propuštění zbývají tři roky a nezáleží na tom, jakého trestného činu se dopustili.

Vězení disponuje 80 domy, do kterých se vejde na 115 vězňů. O ty se pak stará celkem 70 dozorců, kteří vězňům dopřávají kontrolovanou svobodu. Pro vězně je zde vyčleněno mnoho nápravných programů a spoustu volnočasových aktivit, mezi něž patří tenis, plavání, lyžování nebo jízda na kole. Po trestancích je vyžadováno zapojit se do běhu věznice, pomoci mohou službou v kuchyni, farmařením či pěstováním plodin. Vězni mají přístup k ostrým nožům, motorovým pilám a jinému nářadí, které by na jiném místě mohlo ve špatných rukou způsobit neplechu. Klíčem je oboustranná důvěra.

Halden


A stejným způsobem to funguje i v nejznámější norské věznici Halden. Halden stojí v horách poblíž hranice se Švédskem a jediným poznávacím znamením, že nejde o komplex luxusních vil bohatých Norů, je vysoká zeď. Přestože je vedena jako vězení s maximální ostrahou, vězni tu mají volnosti víc než dost. Věznice disponuje několika plně vybavenými kuchyněmi, kde si obyvatelé mohou sami uvařit, velkou knihovnou, dílnou s volně dostupný nářadím a každých deset pokojů má pro sebe společenskou místnost. Je zde i nahrávací studio, kde se vězni s pomocí učitele hudby mohou naučit hrát na kytaru, bubny a nahrát si vlastní píseň.

Dozorčí jsou přátelští i tady. Nemají s sebou zbraně a ani je nepotřebují, klíčem ke všemu je údajně komunikace. Všichni dozorčí jsou speciálně proškoleni psychologem a s vězni mohou vést menší terapeutické konverzace, kterými se zkouší dostat k jádru problému. Důvěru k trestancům norský vězeňsky systém dokazuje i tím, že v celách nejsou kamery a na oknech nejsou mříže.