Respirátory jsou filtrační polomasky na ochranu dýchacích cest a měli by je nosit zdraví lidé, aby se ochránili před onemocněním. Dýchací orgány chrání před prachem, kouřem a aerosolem (kapalnou mlhou), který se dostává do plic. Respirátory nechrání před párou a plynem. Což je v této době bezpředmětné, jelikož se koronaviry dostávají do dýchacích cest aerosolem. Respirátory se skládají z různých filtračních materiálů a samotné masky. Systém klasifikace se dělí na tři třídy FFP, přičemž zkratka FFP vychází z anglického termínu „filtering face piece“ (filtrační maska na tvář).

Třídy ochrany FFP1, FFP2 a FFP3 poskytují ochranu dýchacích orgánů pro různé koncentrace škodlivých látek v závislosti na celkovém úniku a filtraci velikosti částic. Celkový únik je způsoben průchodem filtrů a netěsnostmi na obličeji a nosu, proto je velmi důležité, aby respirátor těsnil na kořeni nosu a kopíroval anatomické poměry obličeje.

Třída FFP1 – nejnižší třída ochrany, filtrují minimálně 80 % pevných částic nacházejících se ve vzduchu až do velikosti 0,6 μm. Jejich použití je bezpečné ve stavebním a potravinářském průmyslu. Poskytuje ochranu v prostředí, ve kterých se neočekávají toxické ani fibrogenní (zmnožení plicního vaziva) prachy a aerosoly.

Třída FFP2 – střední stupeň ochrany, poskytují ochranu proti pevným a kapalným zdraví škodlivým prachům, kouřům, aerosolům a fibrogenním látkám. Zachycují minimálně 94 % pevných částic nacházejících se ve vzduchu až do velikosti 0,6 μm.

Třída FFP3 – nejvyšší stupeň ochrany proti jedovatým a zdraví škodlivým prachům, kouři a aerosolům. Filtruje karcinogenní a radioaktivní škodlivé látky a patogeny, jako jsou viry, bakterie a spory hub. Zachycují minimálně 99 % pevných částic nacházejících se ve vzduchu až do velikosti 0,6 μm.

Respirátory třídy FFP3 nepotřebují nutně všichni zdravotníci, ale pouze ti, kteří jsou vystaveni aerosolům (ARO, JIP, akutní péče, ventilované péče, stomatologové). Respirátory třídy FFP2 slouží ostatním zdravotníkům, respirátory třídy FFP1 veřejnosti a roušky také veřejnosti.

Pokud máte respirátor s výdechovým ventilem a chodíte s ním mezi lidi, dejte si přes něj i roušku. Respirátor chrání pouze vás, ale z výdechového ventilu můžete šířit vir do svého okolí!

Roušky

Roušky slouží k ochraně před viry a bakteriemi a jsou vyráběny z kvalitních netkaných textilií. Hovorový název „ústenka“ je chybný, neboť je zapotřebí zakrýt nejen ústa, ale také nos. V dnešní době jsou roušky určené k jednorázovému použití vyráběny pro různé lékařské výkony a různou biologickou zátěž. Účinnost roušky klesá po zvlhnutí – přibližně za 2 hodiny. Použitou roušku lze vyhodit do směsného odpadu, případně spálit. Po tomto úkonu je nutné umýt si důkladně ruce. Bohužel aktuální epidemiologická situace si vyžádala nedostatek těchto jednorázových ochranných pomůcek.

Pokud disponujete pouze těmito rouškami, dodržujte dobu nošení dvou hodin a poté roušku stejným způsobem, jako je uveden u respirátorů, vydezinfikujte. Nikdy použitou roušku nedávejte do neprodyšného obalu, vydezinfikujte, vysušte a můžete ji opakovaně použít. Pokud máte velmi tenké roušky, lze nosit dvě přes sebe. U jednorázových roušek chirurgických/operačních vyrobených z netkaných textilií závisí na materiálů. Některé druhy jednorázových roušek se v mikrovlnné troubě nevznítily ani po 30minutovém ohřívání. V každém případě tyto roušky před vložením do mikrovlnné trouby zvlhčete a celou dobu na proces dohlížejte.

Roušky vyrobené z papíru vás proti virům neochrání, ale zabrání šíření kapánkové infekce směrem do okolí. Tudíž je mohou nosit zejména nemocné lidé. Papírové roušky nedávejte v žádném případě do mikrovlnné trouby. Po použití je nedezinfikujte, ale vyhoďte.

Roušky jsou určené zejména k ochraně okolí, tedy aby již nemocný člověk nešířil nemoc dál kapénkovou cestou. Použitím běžných roušek se člověk před nákazou COVID-19 neochrání, může však zabránit jejímu dalšímu šíření v případě, kdy by byl sám již infekční.

Textilní roušky

První chirurg, který pravděpodobně začal používat operační roušku, byl Johannes von Mikulicz-Radecki. Jednalo se o primitivní roušku vyrobenou z gázy. Operační roušky se později vyráběly z bavlny, stejně tak, jako operační prádlo a čepce. Po použití se vyvařovaly, žehlily, sterilizovaly. V padesátých letech 20. století byly roušky vyráběny z plátna ve dvou vrstvách s vloženou celofánovou nebo flanelovou vrstvou. Později se vyráběly roušky ze šifonu, rouška byla opět dvouvrstvá, vrstvy se však přes sebe překládaly šikmo, aby se nepřekrývaly otvory mezi jednotlivými vlákny.

Pokud si vyrábíte roušku doma sami, můžete dodržet její dvouvrstvost, jako tomu bylo dříve. Mezi vrstvy můžete vložit perlan (netkaná textilie z 100 % viskózy) nebo filtrační sáček do vysavače.

Textilní roušku po použití vyvařte, je to jedna z nejstarších a nejúčinnějších známých metod sterilizace. Textilní roušky vyvařujte v hrnci, který si vyhradíte pouze pro tyto účely. Ve vroucí vodě vyvařujte po dobu nejméně pět minut. Po vyvaření roušku nechte uschnout a poté ji z obou stran přežehlete. Textilní roušku nedezinfikujte chemicky, jelikož byste chemické výpary stále inhalovali. Nevkládejte textilní roušky ani do mikrovlnné trouby, mohlo by dojít ke vznícení.