Devátá planeta sluneční soustavy pracovně nazývaná „planeta Devět" je hypotetická planeta, jejíž možnou existenci oznámili vědci v roce 2016. Nebyla prokázána pozorováním, pouze matematickými modely. Vědci však předpokládají, že je pětkrát hmotnější než Země. Objev exoplanety HD 106906 b může být prvním střípkem k potvrzení této vzrušující teorie.
Pluto
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Klasický seznam planet sluneční soustavy se učil až do roku 2006. Od následujícího školního roku bylo Pluto vyzařeno. Proč? Na astronomickém kongresu v Praze byly změněny podmínky, které musí planeta splnit. Mezi ně patří fakt, že obíhá hvězdu, musí být kulatá a musí mít dostatečně silné gravitační pole, aby měla vyčištěnou svou vlastní oběžnou dráhu. Bohužel, Pluto poslední požadavek nesplnilo. Nachází se totiž v Kuiperova pásu, jež se rozprostírá od oběžné dráhy Neptunu. Tento pás tvoří tisíce asteroidů a komet.
Pluto již není planetou
HD 106906 b
Planetu HD 106906 b zachytily již v roce 2013 Maggelanovy dalekohledy z chilské Las Campanas Observatory. Netypickou oběžnou dráhu však potvrdil až Hubbleův vesmírný dalekohled. V jeho archivu se podařilo najít data stará 14 let. Teprve ta odhalila, o jak podivný objekt jde.
Exoplaneta obíhá ve velké vzdálenosti dvojhvězdu HD 106906, binární hvězdný systém ve směru souhvězdí Jižního kříže. Těleso má velmi excentrickou dráhu, mimo rovinu oběhu ostatních objektů, navíc nakloněnou v úhlu mezi 36 a 44 stupni. Obdobná dráha se předpokládá právě pro planetu Devět.
Nová planeta
Od objevu si vědci stále lámali hlavu nad jednou otázkou. Váže tato exoplaneta svou oběžnou dráhu ke své dvojhvězdě nebo planetární systém opouští bez možnosti návratu? HD 106906 b se totiž pohybuje velmi pomalu. Celá elipsa jí zabere asi 15 000 let. Odpověď přinesl článek publikovaný v roce 2020 v The Astronomical Journal.
Sledování polohy planety po dobu 14ti let zjistilo, že je se svou hvězdou trvale spojena. „Ve velmi raném období existence této hvězdy se mohlo stát něco, co začalo vyhazovat planety a komety až téměř ven ze soustavy, načež další hvězdy procházející kolem stabilizovaly jejich oběžné dráhy," uvedl Paul Kalas, profesor astronomie a hlavní autor článku. To znamená, že exoplaneta HD 106906 b se původně vytvořila blízko své dvojhvězdy. Až gravitační interakce ji vymrštila do vetší vzdálenosti. Podkladem k této teorii by měl být vnější prachový disk dvojhvězdy, jež je na jedné straně vychýlen mimo rovinu.
„Představujeme si to tak, že pokaždé, když se planeta nejvíce přiblíží k dvojhvězdě, rozvíří materiál disku, čímž disk na jedné straně zkrátí a posune," uvedl člen týmu Robert De Rosa z Evropské jižní observatoře v Santiagu de Chile.
Zákon přitažlivosti
Vědci svou teorii nasimulovali na počítačovém modelu. Našli však problém. Pokud by byla planeta vyhozená ze své sluneční soustavy, plula by volně prostorem do té doby, dokud by jí svou gravitační silou nepřitáhla jiná hvězda. Právě takový scénář by vedl ke vzniku planety Devět. Interakce s jinými tělesy naší soustavy ji vymrštily na vzdálený okraj. Její oběžnou dráhu stabilizovaly až hvězdy procházející kolem místní hvězdokupou.
Aby se tato teorie potvrdila, začal Kalas procházející hvězdu, která stabilizovala dráhu exoplanety HD 106906 b, hledat. Spolu s kolegou Robertem De Rosou jich nakonec našel několik. Ty podle nich proletěly soustavou dvojhvězdy i tři miliony let dříve a exoplanetu tak „došťouhly" zase blíž.
Přirozeně se nejedná o důkaz toho, že planeta Devět v naší sluneční soustavě opravdu existuje. Objev však naznačuje, že nic není nemožné. „Podle mě je exoplaneta HD 106906 b opravdu jedinečná tím, že je jedinou, o níž víme, že je špatně zarovnaná vůči své soustavě, že je obklopená diskem trosek a že je také velmi vzdálená od ostatních těles, jež považujeme za součást soustavy. Právě to z ní dělá jediného dosud nalezeného kandidáta, jehož oběžná dráha je analogická s hypotetickou planetou Devět," uzavírá Meiji Nguyen z University of California v Berkeley.
Zdroj:
