Tektonické desky v pohybu
Oblast Afar na východě Afriky je jedno z nejvyprahlejších a nejteplejších míst na Zemi. Přes den tu je kolem padesáti pěti stupňů, v noci teplota klesá na „příjemných“ pětatřicet. Je to pustá a odlehlá krajina. A právě tady se v hlubinách Země začíná Afrika dělit na dvě části. Afar leží na rozhraní tří tektonických desek. Núbijské, Somálské a Arabské. Ty se od sebe oddalují. Arabská se od Afriky vzdálí dva a půl centimetrů za rok. Núbijská a Somálská vznikly před dávnými lety roztržením africké tektonické desky a daly vznik Východoafrické příkopové propadlině. Ta se táhne v délce 3 000 km od Adenského zálivu přes Etiopii, Keňu, Tanzanii až k Zimbabwe. Tyto desky se od Afriky odlupují podél této propadliny – riftu, a to zhruba o půl centimetru ročně. Oddělování části Afriky je přirozený proces. Zde ale tato riftová aktivita geology přece jen tak trochu zaskočila a Afričanům přidala pár vrásek.
Geologova radost, Afričanova starost
Afar je z geologického hlediska naprosto jedinečný. Pro vědce tohoto oboru hotové geologické eldorádo. Neuvěřitelná příležitost pozorovat vznik nového kontinentu a oceánu z první ruky a ke studiu tektonických procesů. Jejich nadšení obyvatelé Etiopie a Keni asi sdílet nebudou. Jedním z důkazů, že se část afrického kontinentu odděluje, je obrovská téměř šedesátikilometrová trhlina v etiopské poušti, která se objevila v roce 2005 a neustále se zvětšuje. Dle geofyzičky C. Ebingerové z Tulane University v New Orleans, která tam provedla řadu terénních prací, se „země otevřela“ během několika málo dní. Taková průrva by se ale měla pohybem tektonických vytvořit během několika stovek let. Ebingerová nyní zkoumá, co takové extrémní záležitosti vyvolává.
Tato trhlina v poušti není jediná. Průrvy se tvoří i jinde. I na jihozápadě Keni se vytvořila několik kilometrů dlouhá, která způsobila propad části dálnice Nairobi-Narok. Trhliny zasáhly i obydlené oblasti, kde narušily statiku domů a ty musely být zbourány. Keňské praskliny jsou dávány do souvislosti s činností Východoafrického riftu. V poslední době se však geologové domnívají, že tomu nemusí tak být a že se jedná o erozní strže. Přesto zůstává otázka: Proč se objevují právě v místě riftu?
Studnice geologických bádání
Tektonické dění v Afaru sledují vědci již několik desetiletí. Za posledních pár let díky satelitním pozorováním a GPS měřením jsou schopni provádět přesná měření pohybu země v čase. Jak říká mořský geofyzik K. McDonald z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře: „Pomocí měření GPS lze měřit rychlost pohybu i o milimetry za rok. Jakmile získáme více měření z GPS, získáme lepší představu o tom, co se děje.“ Další z badatelů, který pomocí satelitů sleduje sopečnou činnost v souvislosti s novým kontinentem je doktorand Ch. Moore z britské univerzity v Leedsu, který říká: „Je to jediné místo na Zemi, kde lze studovat, jak se z kontinentálního riftu stává oceánský." Během oddalování desek se na povrch dostávají horniny z hlubin Země a tak se tvoří oceánská kůra. „Vidíme, že se začíná tvořit oceánská kůra, protože se svým složením a hustotou výrazně liší od kontinentální kůry,“ řekl Moore. Dle předpokladů vědců nový oceán s pevninou vznikne za nějakých pět, deset milionů let. Jak se bude jmenovat, se tak nedozví ani několik generací po nás. Lze jen doufat, že se Afrika dřív nerozštípí na povrchu.
Zdroje: www.nbcnews.com, theconversation.com
