Rituální vraždy
Lidská oběť není v podstatě nic jiného než vražda. Sice rituální, ale velmi krutá. Různé kultury měly své vlastní rituály a důvody, proč si usmířit nejen své bohy, ale i panovníky, mocné kněze nebo duchy svých zemřelých. Obětování bylo i úplatek bohu, aby byla zajištěna jeho přízeň. Obětovalo se kvůli plodnosti, úrodě. V minulosti byly chrámy, mosty a jiné stavby zasvěceny určitému bohu, a zasvěcení také vyžadovalo lidský život. V některých kulturách si bůh žádal krev mladých panen, ve které se koupal, aby si zachoval svou moc a věčný život.
Panny na oltářích smrti
Mluví-li se o panenské oběti, nejedná se o starou neprovdanou dámu. Byly to vždy mladé a hezké dívky čistého smýšlení, mnohdy ještě nedospělé. Velmi často byly už jako oběť vybrány v dětství a byly vychovány v duchu, že zemřít pro blaho komunity je pro ně ctí. Oblíbenými obětními místy byly například temné oltáře zdobené lebkami a osvícenými modlami, kde bylo dívce vyrváno srdce z hrudi, či přišla o život jiným drastickým způsobem, ale i kamenné oltáře na posvátných místech. Ve starověkém Japonsku byly dle tradice zvané hitobašira zaživa pohřbeny mladé dívky u staveb, aby je tak chránily před zkázou. Před výpravami na moře, často válečnými, pak byly dívky hozeny do moře a ponechány na pospas přírodním živlům, žralokům a jiným hladovým příšerám, aby bůh moře chránil lodě a stál na straně válečníků.
Mytologické příběhy vypráví…
Téměř každá země, nebo společnost má svůj příběh o dívkách, které byly obětovány bohům. V Homérově legendě obětoval mykénský král Agamemnón kvůli úspěšnému tažení v trójské válce svou dceru, aby si usmířil bohyni Artemis. Známá, a dokonce zfilmovaná legenda je o krásné Andromedě, která měla být kvůli pýše své matky, královny Kassiopeie, obětována bohu Poseidónovi. Je však zachráněna statečným hrdinou Perseem. To už však patří k příběhům o obětování krásných panen se šťastným koncem, které často zachrání neznámý statečný hrdina. Jen vzpomeňme, kolik princezen vysvobodil z dračí sluje „hloupý Honza“, když usekl drakovi sedm hlav.
Obětování bohům vulkánů
Od nepaměti lidé věřili, že jsou přírodní katastrofy pomstou bohů. Jednu z největších hrozeb představovaly výbuchy sopek. O dívkách obětovaných sopkám svědčí skutečné nálezy. V Andách byly nalezeny mumifikované ostatky zavražděných inckých dívek i chlapců. Na sopce Ampato v Peru je obřadní místo, kde byla nalezena dívka Juanita, která byla kolem roku 1466 obětována, aby utišila duchy během erupce sousední sopky. Také na sopce Llullaillaco na argentinské hranici byly objeveny oběti – tři dívky a jeden chlapec.
Lidské oběti jsou dnes nezákonné a nepřipouští je ani náboženství. Mnohé etnické skupiny a kmeny dodnes věří, že sopečný bůh nebude chrlit svůj hněv v podobě horké lávy, pokud bude poctěn alespoň dary. Jak uvedl s nadsázkou jeden článek (Thehardtimes) před necelým rokem, kdy na Havaji hrozil výbuch sopky, bůh Lono naříkal: „Dříve mi obětovali ještě bijící srdce. Teď se musím spokojit s pramínkem vlasů mladé dívky...“ Nejspíš není jediný sopečný bůh, kterému krásná mladá dívka chybí, a mnozí se proto zlobí… No, my samozřejmě víme, že výbuch sopky ani neúrodu žádné božstvo neovlivní, i kdybychom na oltáři obětovali tucet nejkrásnějších a nejnevinnějších panen.
Zdroje: www.ancient-origins.net, tvtropes.org, washingtoncitypaper.com, thehardtimes.net
