Alternativní fakta zasahují i do vědy, přinejmenším do její kvantové oblasti. I když je to v rozporu se všemi pravidly, která říkají, že věda je jasná a objektivní. Je totiž založena na spolehlivých pojmech pozorování, měření a opakovatelnosti, tudíž si myslíme, že skutečnost zjištěná měřením by měla být objektivní natolik, že s ní mohou souhlasit všichni pozorovatelé. Jenže to není pravda: V mikrosvětě atomů a částic, který se řídí pravidly kvantové mechaniky, mají dva různí pozorovatelé právo na vlastní fakta, tedy na fakta subjektivní.
Na dokument v češtině na toto téma se podívejte zde:
Objektivní realita neexistuje.
Jeden fakt se dvěma různými správnými výsledky
Tento princip uplatňují někteří fyzikové, jejichž interpretace pak umožňují, že každé pozorování má více než jeden výsledek. Sem spadá například existence paralelních vesmírů nebo kvantový bayesianismus, v němž jsou ústředním tématem teorie činy a zkušenosti agenta. Že tomu nerozumíte? Ukažme si tedy dva různé a správné výsledky zároveň na jednom příkladu.
Kvantový hlavolam
Nejdůležitější roli při experimentu hrají pozorovatelé, kteří se nacházejí v superpozici. To znamená, že se částice mohou nacházet na několika místech nebo v několika stavech najednou. Jenže to platí pouze v případě, že nejsou pozorovány.
Pokud sem totiž zasáhne faktor pozorovatele, vše je jinak. Kvantový systém totiž pozorujete z konkrétního místa v konkrétním stavu, čímž se superpozice se tím naruší. A právě tento příklad vyzkoušel Eugene Wigner, který si položil otázku, co se stane při aplikaci kvantové mechaniky na pozorovatele, který je sám pozorován.
Jak to vypadá v praxi? Člověk hodí v uzavřené laboratoři kvantovou minci, která je v superpozici hlavy i orla. Pokaždé, když člověk hodí mincí, pozoruje určitý výsledek. Jeho faktem tedy je, že buď padne hlava nebo orel. Jiná verze není. Jenže tento člověk je vzhledem k pozorovateli v přístupu zvenčí. Podle kvantové mechaniky je tedy člověk i mince v superpozici všech možných výsledků experimentu. Jsou totiž vzájemně propojené, takže pokud manipulujete s jednou, manipulujete i s druhou. Pozorovatel tak pomocí kvantového měření vidí superpozici celého systému, v němž vidí spojitost mezi člověkem a mincí.
V závěru tedy mají člověk i pozorovatel každý jiné, ale přitom z jeho pohledu naprosto správní výsledky. Realitu vnímanou člověkem, který házel mincí, nelze sladit s realitou pozorovatele.
Lze to dokázat?
Ač byl tento pokus dlouho považován za myšlenkový experiment, vložil se do toho Časlav Brukner z Vídeňské univerzity, který se pokusil dokázat, že Wignerovu myšlenku lze použít k formálnímu důkazu, že měření v kvantové mechanice jsou pro pozorovatele subjektivní. Jak bylo později ověřeno i pokusem na Heriot-Wattově Universitě v Edinburghu pomocí nejmodernější kvantové technologie, trvalo několik týdnů, než se podařilo shromáždit dostatek dat, aby bylo možné vytvořit dostatečnou statistiku. Nakonec se však skutečně ukázalo, že kvantová mechanika může být skutečně neslučitelná s předpokladem objektivních faktů - porušili jsme nerovnost. I tato teorie je však založena na několika předpokladech. I když není nic dokázáno stoprocentně, je možné říci, že pro lokální modely kvantové mechaniky musíme přehodnotit naše pojetí objektivity.
I subjektivní fakta jsou tedy velmi důležitá. Objektivně :)
Zdroje:
