Na území Čech evidují historici celkem 137 případů obléhání. Ve středověku bylo častější než bitvy v poli. Obléhatel potřeboval méně vojska, muži se mohli střídat, aby byli vždy čerství a také hrozilo méně ztrát na životech.

Účelem obléhání hradů nebo opevněného města bylo získání strategického místa a oslabení nepřítele. Středověký hrad měl mnoho funkcí. Chránil své obyvatele, střežil obchodní cesty a sloužil jako vojenský opěrný bod. Pokud ho nepřítel dobyl, získal tak kontrolu nad určitým územím.

Obléhání hradu ve středověku

Na první pohled se zdá, že obléhatel byl vždy ve výhodě. Stačilo hrad hlídat a jeho obyvatele vyhladovět. Často se však z „lovce stala kořist". V případě, že byla pevnost dobře zásobená, měla přístup k čisté vodě a obránci byli připraveni, obléhání mohlo trvat i několik měsíců. Nepřítel se v tomto případě utábořil na bezpečném místě poblíž hradu a do kraje vysílal tzv. spižovací či pícní oddíly. Ty drancovaly v okolí a získávaly pro zbytek mužstva jídlo. Pokud tedy obléhání trvalo příliš dlouho a vojáci vyplenili kraj, začal nedostatkem potravy trpět i sám obléhatel. Stávalo se také, že nepřítele napadly jednotky rytířů z okolních pevností.

Navíc, morálka a disciplína klesala každým dnem, kdy se hrad nepodařilo získat. Proto se útočník většinou nespokojil s pasivním obléháním, ale přistoupil k akci. Na pomoc si vzal zbraně, jako byl trebuchet nebo děla, beranidla a katapulty. Nejslabšími místy každého opevnění byla brána, padací most, okna, dveře, branky a kanály.

Cíl každého obléhatele byl jasný. Dostat se za hradby. Samotný útok na hrad byl kombinací několika válečných strategií. Vrhací stroje měly za úkol co nejvíce budovu poničit, lučištníci odstřelovali rytíře na hradbách, vojáci stavěli žebříky a šplhali vzhůru. Zapalovaly se brány a bojovalo se tváří v tvář. Všude byl zmatek, zápach a spousta krve.

Biologické zbraně

Mezi nejúčinnější zbraň ale byly považovány fekálie. V roce 1422 je použili husité při obléhání Karlštejna. Ten se stal pomyslným opěrným bodem katolíků ve středních Čechách. Jeho získání by tak podkopalo autoritu jak krále Zikmunda Lucemburského, tak církve. Jakmile se husitské vojsko utábořilo, začalo hrad odstřelovat. K dispozici mělo pět děl, pět praků, několik srubnic a tarasnic. Palné zbraně však Karlštejnu nijak neublížily. Husité se proto rozhodli pro silnější kalibr. K prakům byla převezena celá hnojiště, mršiny, shnilé ovoce i zelenina. Dohromady bylo na hrad vrženo 1813 soudků se zapáchajícím materiálem. I přesto se hradní posádka nevzdala.

Zdroj: Youtube

Podobnou strategii zvolili Tataři, kteří mezi lety 1345-1346 obléhali významný přístav Kaffa na dnešním Krymu. Když tisíce barbarů zemřelo na mor, velitele Džanibega napadl lstivý plán. Nařídil, aby byla mrtvá těla katapultována přímo do města. Křesťané tak byli v pasti. Rozkládající se mrtvoly zapáchaly a otrávily vodu. Nezbývalo nic jiného, než otevřít brány a uprchnout. Mor se následně rozšířil téměř po celé Evropě.

Zdroj:

www.g.cz, www.curiavitkov.cz, www.cs.wikipedia.org, www.worldhistory.org