Na venkově se kousky šatů většinou vyráběly podomácku. Mezi nejpoužívanější materiály patřily pevné lněné látky a hrubá vlněná sukna. Tkaniny se většinou nebarvily. Lidé tak byli nejčastěji vidět v šedé, hnědé a béžové barvě. Archeologické nálezy z raného středověku však ukazují, že například polabští Slované své látky obarvovali na zelenou a žlutou.
Mezi nejzákladnější oděv, který nosili muži, ženy i starší děti byl lněný nebo konopný spodní rubáš. Ten sloužil i jako pyžamo nebo lehké šaty do teplých letních dnů. Na něj se oblékala kratší, zpravidla ke kolenům sahající svrchní tunika volnějšího střihu. Aby nepřekážela, stahovala se tkaným nebo koženým opaskem. Rukávy mohly být dlouhé, krátké nebo také zcela chyběly. Tento svrchní oděv se vyráběl buď ze sukna, a říkalo se mu tak suknice, nebo z hrubšího plátna. Pak šlo o tzv. kytlici. Muži nosili také kalhoty - bruchy. Ty byly široké a dole rozstřižené. V létě se pak podkasávaly, aby se vytvořily kraťasy. V chladnějších dnech pak sedláci a řemeslníci oblékali přes bruchy nohavice.
Oblékání ve středověku
Už i naši předci věděli, že většina tělesné teploty uniká přes hlavu. V zimě se tak nosily kápě, které sloužily zároveň i jako šála. Před úžehem, jež mohl při práci na poli přijít kdykoli, zase chránily jednoduché čapky, klobouky nebo slamáky.
V zimě se tak nosily kápě, které sloužily zároveň i jako šála.
Mezi nejnákladnější části oděvu však patřily pláště, které se nosily při velké nepřízni počasí. Vyráběly se z těžkého hrubého sukna nebo stloukané vlněné plsti. V zimě se také oblékaly kožichy nebo chlupatinou podšité kabátce. Nejčastěji se využívala beraní a ovčí kožešina. Volně žijící zvěř byla totiž majetkem šlechty nebo církve.
Většinu roku chodili lidé na boso. Jakmile se však ochladilo, bylo třeba nohy chránit. Obouvaly se slaměné nebo lýčené střevíce, tzv. láptě nebo kožené opánky - krpce, vyrobené z jednoho kusu, jež se stahovaly koženou šňůrkou. Tyto boty neměly podrážku. Proto byly dostupné i těm nejchudším. V zimě se pak krpce vystýlaly senem a lýtko se ovazovalo unucí nebo kusy kožešin.
Udělej si sám
I přesto, že dnes je to pro většinu z nás nepředstavitelné, naši středověcí předci si oblečení většinou nekupovali. Tam, kde to bylo možné, tak se materiál na oděvy vypěstoval nebo vychoval. Srst ovcí a koz nebo vlákna ze lnu, konopí či kopřiv se spřádala pomocí kolovratu do nití. Výsledná látka pak byla vytvořena na tkalcovském stavu.
Náročný proces tvorby byl hlavním důvodem, proč oblečení představovalo také značný majetek. Lidé tak měli většinou jen dva kusy kompletních šatů. Jedny z nich sloužily jako pracovní, druhé sváteční. Postupným obnošením se pak i oděv určený do kostela oblékal ve všední dny.
Zdroj:
