Náš první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk si na složitá jídla příliš nepotrpěl. Více než na obsah svého talíře se soustředil na vzhled a dokonalou prezentaci pokrmů. Když se měl rozhodnout, co by označil za své nejoblíbenější jídlo, jmenoval švestkové knedlíky sypané mákem. V oblibě měl také škubánky a bramborovou polévku. Ráno si dal obvykle ovoce a topinku s máslem a zavařeninou, k tomu pil neslazený čaj. Samozřejmou součástí jeho snídaně byla vždy čerstvá šťáva. Na oběd se spokojil s kouskem masa doplněným zeleninou. Občas si dopřál kousek ryby, převážně vylovené z našich rybníků. Po hlavním jídle následovala oblíbená černá káva. K večeři měl prezident ve zvyku sníst kousek buchty s „mlékem obarveným kapkou kávy,“ jak sám říkával. O tom, co si dá k jídlu, prý hodně přemýšlel. Jednou například uvedl, že by se měl každý vzdělaný člověk pozorovat a přemýšlet o své stravě. Nelíbilo se mu přejídání, a to nejen ze zdravotního hlediska, ale také kvůli vzhledu velmi obézních lidí. V jídle byl tak skromný, že mezi svými třemi chody nepozřel nic, kromě občasného doušku čaje. Varoval také před přílišným pitím alkoholu, ač se sám za abstinenta nepovažoval.

Skromností v jídle vynikal také Edvard Beneš. Potrpěl si hlavně na polévky, nejraději měl zeleninovou či bramboračku. Jeho hlavním jídlem bylo obvykle maso se zeleninou. Na rozdíl od T. G. Masaryka se vyhýbal sladkostem. Jako dezert si dal většinou sýr. Když už si dal sladký pokrm, byly to nudle sypané tvarohem. Nebránil se ani zeleninovým salátům. Alkoholu příliš neholdoval. Při slavnostních příležitostech vypil pouze sklenku vinného střiku z bílého vína. Jinak byl abstinentem.

Emil Hácha byl, na rozdíl od dvou předchozích jmenovaných mužů, opravdovým gurmánem. Rád chodil do slavného pražského lahůdkářství U Lipperta ochutnávat místní sortiment. Delikatesy rád doplnil skleničkou dobrého vína a poté si vychutnal doutník.

I kdyby si Gustav Husák chtěl dopřát dobré a kvalitní jídlo, neumožnila mu to jeho přísná dieta. Obával se, že má rakovinu, a proto nechtěl pít ani kohoutkovou vodu. Nechával si z dalekého Islandu vozit kartony vody z tamních ledovců. Ze stejného ostrova putoval na Pražský hrad také rybí olej z tresčích jater, který měl podporovat imunitu prezidenta i jeho spolupracovníků.

Zdaleka nejkreativnější byl ve stravování Václav Havel. Jeho velkou zálibou bylo vaření. Rád v této oblasti improvizoval, takže vytvářel nová jídla, aniž by se řídil osvědčenými recepty. Pro sebe si vařil skromně, ale pokud měla dorazit návštěva, na ničem nešetřil. Zvládnul uvařit například guláš nebo kung-pao. Miloval polévky na všechny způsoby. Na oslavě svých 58. narozenin uspořádal na zámku v Lánech rybí party, kde se podávali kapři, sumci či tilápie.