Kořeny jeho rodu sahají do Janova, odkud se v roce 1642 jeho předkové dostali až na severovýchod Ameriky. Dodnes je tam město jménem Fonda se zhruba 800 obyvateli. Henry se ale 16. května 1905 narodil v Grand Island v Nebrasce, kam se rodina přesunula koncem 19. století.
Děsivý zážitek
Vyrůstal jako jediný syn mezi několika sestrami a rodiče ho vedli k přísné náboženské víře. Obojí se na něm podepsalo. Dlouho měl panickou hrůzu z žen i z boha. Neuměl dát najevo své city a později se hlásil k levicovým ateistům, což mu způsobilo nemalé problémy.
Ve 14 letech ho čekal další děsivý zážitek. Otec William, který provozoval tiskárnu, ho vzal s sebou na veřejný lynč černocha, který byl podezřelý ze znásilnění. Pohled na smrt muže uprostřed zfanatizovaného davu chlapce šokoval a hluboce v něm zakořenila averze vůči bezpráví. Možná i proto se celý život úzkostlivě vyhýbal záporným rolím.
Jeho otec chtěl, aby se věnoval obchodu, jenže Henry měl jiné zájmy. Studoval žurnalistiku, ale školu nedokončil. Když mu bylo 20 let, přítelkyně jeho matky ho přemluvila, aby přijal roli v jednom představení jejího divadelního spolku. Navždy tak určila jeho osud. Ta žena se jmenovala Dorothy Brando a svět se díky ní dočkal hned dvou velkých herců. Zatímco na jevišti cepovala Henryho, v náručí držela ročního syna Marlona.
Děti se ho bály
V dalších letech se Henry k velké otcově nelibosti potloukal po různých hereckých spolcích napříč Amerikou. Stavěl kulisy, pracoval jen za byt a stravu a hlavně se učil řemeslu. Navázal tam také pevné přátelství s později slavným hercem Jamesem Stewartem. Stihl se i zamilovat. V roce 1931 si vzal kolegyni z divadla, o čtyři roky mladší Margaret Sullavan. Vztah ale skončil po několika měsících.
Henry dokázal, že se dá uspět i bez hereckého vzdělání. Nejprve zabodoval v divadlech na slavné Broadwayi a pak po 187 vysokém mladíkovi sáhli i filmaři. Prvních rolí se dočkal v roce 1935. Tehdy se na něj usmálo štěstí také v soukromém životě. Zamiloval se do Frances Seymour Brokaw, což byla čerstvá vdova po velmi bohatém muži. Existenční problémy tak byly konečně pryč. Henry po svatbě v roce 1936 adoptoval její dceru Frances a brzy se dočkal vlastních dětí, Jane (*1937) a Petera (*1940).
Za výkon ve filmu Hrozny hněvu si vysloužil první a na dlouhou dobu poslední nominaci na Oscara. Pak se ale ozvala armáda. Filmové studio mu sice nabízelo, že zařídí, aby uniformu oblékl jen naoko, ale Henry to odmítl s tím, že chce zažít skutečnou válku. Následující tři roky sloužil na torpédoborci USS Satterlee.
Návrat do civilu nebyl bez problémů. Kvůli levicovým názorům se několik let nesměl objevit v žádném filmu, navíc se mu začalo hroutit manželství.
Jeho děti později vzpomínaly, že z něj mívaly strach. „Nedával najevo jakékoli city. Vždy si udržoval odstup, žil za emocionální zdí, a když cítil, že se ji někdo snaží překonat, začal mít výbuchy hněvu, které děsily celou rodinu," vzpomínala Jane. „V dětství jsem od něj nikdy neslyšel: mám tě rád, synu," přidal se Peter.
Drastická smrt
V roce 1948 se navíc ukázalo, že Henry udržuje poměr s dvacetiletou produkční Susan Blanchard. Manželka Frances těžce snášela dlouhé roky citové deprivace, a když jí Henry v roce 1950 oznámil, že se chce rozvést, zhroutila se. Skončila v léčebně, ale lékaři jí bohužel nepomohli. V den svých 42. narozenin si v pokoji břitvou podřízla hrdlo a vykrvácela. V dopise na rozloučenou nechala vzkaz pro šest lidí, ale pro Henryho ani čárku. Její psychiatr později prozradil, že manžela líčila jako absolutně citově studeného a sebestředného narcistu, který obdivuje pouze sám sebe.
Tomu odpovídala i jeho reakce na ztrátu manželky. Rychle a v tichosti zorganizoval její pohřeb a o několik měsíců se oženil s milenkou Susan. Ani ta s ním nebyla šťastná. Společně sice adoptovali dceru Amy (*1953), ale jejich vztah to nezachránilo. V roce 1956 se rozvedli. Susan si pak stěžovala, že si připadala jako gejša, která dělá vše pro potěchu svého pána, ale za to nedostává absolutně nic.
Neuplynul ani rok a Henry se ženil počtvrté. Jeho vyvolenou se stala o 26 let mladší italská baronka Afdera Franchetti, ale soužití se rozpadlo po čtyřech letech. V manželství uspěl až na pátý pokus. S letuškou Shirlee Mae Adams (*1932) vydržel až do konce života.
Lamač rekordů
Vždy se vyhýbal záporným rolím, výjimku udělal jen v roce 1968 a hned z toho byl jeho nejslavnější počin. O roli zabijáka Franka ve westernu Tenkrát na Západě původně nestál. Režisér Sergio Leone se ale vsadil s představitelem druhé hlavní role Charlesem Bronsonem, že Henry roli nakonec vezme. Vypravil se za ním z Itálie do Ameriky, přichystal mu čtyřhodinovou projekci svých filmů a nakonec zvítězil.
Přes pochvalné ohlasy se Henry za výkon nedočkal vytouženého Oscara. Musel si počkat až do roku 1981, kdy natočil poslední film Na Zlatém jezeře. Hrál v něm de facto sám sebe, stárnoucího muže, který bilancuje svůj život a uvědomuje si, že udělal řadu chyb. Dojem umocňoval fakt, že dceru hrála jeho skutečná dcera Jane. Už díky nominaci za hlavní mužský herecký výkon se stal umělcem, jehož dvě nominace dělila nejdelší doba, konkrétně 41 let. A když sošku získal, stal se v dané kategorii i nejstarším držitelem.
V závěru života se potýkal s rakovinou prostaty a měl problémy se srdcem. Právě ty nakonec způsobily jeho smrt. Zemřel 12. srpna 1982 a podle svého přání byl pochován bez obřadu.
CO JEŠTĚ NEVÍTE
* Rád lepil modely letadel a stavěl draky.
* Blízcí přátelé mu říkali Hank.
* V roce 1980 dostal Oscara za celoživotní dílo.
* Adoptované dceři Amy odkázal 200 tisíc dolarů, zbytek připadl jeho páté ženě.
* V roce 2005 se objevil na amerických poštovních známkách.