Gigantická opice vysoká 100 metrů, kondor s rozpětím křídel 120 metrů, ještěrka ještě o 60 metrů delší, kolibřík či muž ve stylu astronauta a další geometrické obrazce, spirály nebo jen jednoduché dlouhé linie se nacházejí v dnešní pouštní oblasti náhorní plošiny Nazca, zhruba 400 km jihovýchodně od Limy. Dohromady je zde na 300 geoglyfů, z nichž 70 je stále zřetelně viditelných.
Všechny obrazce byly vytvořeny stejným způsobem odstraněním zvětralého vulkanického povrchu do hloubky 20-25 centimetrů, kde se nachází světlejší vápenec. Vědci si nebyli jisti, jakou technologii starověcí umělci použili. Jak dokázali dodržet tak dokonalou geometrickou přesnost, jež je viditelná jen z ptačí perspektivy?
Obrazce Nazca vysvětlení
Jedna z teorií tvrdí, že autoři nejdřív obrázky namalovali do mřížky. Poté se přesunuli na planinu, kde pomocí lan a sloupků vytyčili množství čtverců. V nich postupně seškrabávali tmavou horninu podle návrhu. Podobným stylem se vytvořily také spirály. Kruh se vytvořil pomocí centrální tyče.
Aby byly linie stále viditelné, dělníci je ohradili kameny. Zabránili tak dešti nebo větru, aby se zemina naplavila na původní místo. Odborníci samozřejmě předpokládají, že obrazce musely čas od času projít revizí. To, že hranice stále fungují ale potvrzuje fakt, že některé geoglyfy jsou stále perfektně viditelné.
Protože jsou motivy na planině Nazca rozpoznatelné pouze z výšky, byly objeveny až ve 20. letech 20. století při leteckém průzkumu oblasti. Někteří badatelé se domnívají, že autoři mohli používat jednoduché balóny naplněné teplým vzduchem nebo padáky, aby své dílo zkontrolovali. Jelikož se ale nedochovaly žádné písemné prameny o kultuře Nazca, jež pravděpodobně geoglyfy vytvořila, a její život není zcela objasněn, jde pouze o spekulace.
Tajemný pavouk
Dokonalá geometrie však není jedinou záhadnou. Například obrazec pavouka s délkou 45 metrů je tak propracovaný, že arachnologové v něm poznali několik milimetrů velkého tvora z rodu Ricinulei, který je jedním z nejvzácnějších druhů na světě. Žije pouze v dalekých oblastech amazonské džungle a pyšní se typickým znakem. Jelikož má malý pohlavní úd, při rozmnožování používá zadní nohu. Tento způsob páření je ale vidět pouze pod mikroskopem.
Geoglyfy jsou datovány do období přibližně mezi lety 100 př. n. l. a 800 n. l. Jednoduchý mikroskop byl vynalezen až v 16. století.
Zdroj:
