Životem Karla Gotta neprocházela jenom hudba, ale také malířství. Lásku k tomuto umění v sobě objevil už jako malý kluk. Na rozdíl od svých spolužáků a kamarádů, kteří hráli po škole fotbal, on si rád kreslil a chodil na výstavy. V jeho zálibě ho podporovala nejenom maminka, která mu pořídila kompletní malířské pomůcky, ale také třídní učitel, jenž v něm rozpoznal talent.
Zkoušky na UMPRUM
Nadšení pro malování přivedlo Karla Gotta ke zkouškám na UMPRUM. I když ho na ně připravoval jeho učitel a velký kus práce odvedl i on sám, přijímacím řízením neprošel. A jak se později v jenom z rozhovorů vyjádřil, byla to pro ně velká rána. Nejspíš až později pochopil, že i vlastně velké plus. Jelikož se malováním neživil, měl v pojetí svých děl absolutní svobodu a mohl prostřednictvím svých děl vyjadřovat přesně to, co cítil.
Netlačil na pilu
Díky tomu, že nemusel vytvářet obrazy na zakázku a snažit se je prodávat, stalo se pro něj malování příjemným způsobem odreagování od každodenních starostí a stresu. Když maloval, mohl se ponořit do vlastních představ a myšlenek a vlastně při této činnosti určitým způsobem meditoval.
Říkával, že kromě písní může říct mnohé i prostřednictvím svých obrazů. K malířské paletě usedal, když měl chuť a nápad na nové plátno. To na malování oceňoval, že nemusel při hledání motivů tlačit na pilu. Počkal si na múzu a tenhle přístup se mu jednoznačně vyplácel.
Nejčastěji maloval ženy
Je obecně známo, že Karel Gott miloval ženy. Věnoval jim celou řadu písní a také pláten. Byla to například Žena se zrcadlem (1975), Madonna a Jack Nicholson (1992) nebo Marilyn Monroe a její osudové karty (1992). Pochopitelně si nemohl nechat ujít významnou událost ve své rodině, při jejíž příležitosti vzniklo plátno Maminka s holčičkou (2008). Na něm je vyobrazena jeho dcera Charlotte, jak přikládá ucho k maminčinu bříšku a poslouchá svou mladší sestřičku.
Pochopitelně maloval i různá prostředí, ať už to byla ta kavárenská nebo ospalé italské vesničky. Vždy se jednalo o místa, která navštívil a jež v něm z různých důvodů rezonovala.
Obdivovatel pohřbů...
Málo se ví, že jako malý kluk maloval pohřby. Rodiče z toho byli lehce vyděšení a zpěvák v rozhovoru na tuhle pohřební éru v malování zavzpomínal i v rozhovoru pro Novinky.cz. „Za rakví šly plačící ženy a děti a sám sebe jsem vyobrazil, jak stojím u hřbitovní zdi a hraju na křídlovku. Připadalo mi, že se mi obraz povedl. Maminka mě tehdy pohladila a přinesla mi knížku s reprodukcemi slavných malířů. Všechny jsem je obkreslil, a tak skončila éra smutečních motivů,“ smál se tehdy.
Kritika ho nešetřila
Z uměleckého hlediska můžeme jeho obrazy zařadit do surrealismu, expresionismu a naivního umění. Kritici ho rozhodně nešetřili a vyčítali mu údajnou kýčovitost. Nezapomněli zdůraznit, že o jeho díla je zájem jenom proto, že je slavný zpěvák.
Zdroje: www.novinky.cz, www.slavik-karel-gott.cz
