Nezamrzlé plochy obklopené souvislým ledem se odborně nazývají polynie a jak jsme naznačili v úvodu, v Antakrtidě nejsou nijak zvláštním jevem. Protože je však vytvářejí teplé podmořské proudy, bývají poměrně stabilní. A ačkoli mohou zabírat celkem rozsáhlé území, žádná z nich ani zdaleka nedosahuje rozlohy jako mizející polynie Wedellova, která se rozprostírá na ploše o velikosti 60 tisíc kilometrů čtverečních.

K vytvoření polynií mohou přispět také silné větry vanoucí z pevniny, jež odtlačují ledová pole od pobřeží. Pro vznik studované obří díry je však tento mechanismus stále nedostačující.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Práce mohutného cyklonu?

Vzhledem k tolik diskutovanému globálnímu oteplování by nás možná nemělo překvapit, že na některých místech Antarktidy tají ledy tak velkých rozměrů. O to je však větší záhadou, proč se Wedellova polynie dokázala zase zacelit.

Do výzkumu tajemné díry se zapojili oceánologové a experti na zemskou atmosféru, podle nichž tání ledové plochy musela předcházet nějaká jednorázová událost - například velmi silný cyklon. Wedellova polynie se nachází nad podmořským pohořím Maud Rise, které výzkumník David Holland přirovnal k Himalájím schovaným pod hladinou oceánu. "Hory tlačí teplou a hustou slanou vodu ode dna blíže k povrchu moře. Pokud se přivalí veliká bouře a naruší vrstvu mořského ledu, teplá voda se smísí s chladnější a bude trvat dlouhé měsíce, než se ochladí natolik, aby opět zamrzla," vysvětlil Holland.

Wedellovu polynii si můžete prohlédnout ve videu:

Zdroj: Youtube

Vzdušné řeky

Vědci rovněž potvrdili, že jeden takový silný cyklon se nad Wedellovým mořem v roce 2017 opravdu roztočil. Profesorka Diana Francis z Khalifské univerzitě ve Spojených arabských emirátech k tomu upozornila ještě na jeden fenomén, který mohl vznik obří polynie ovlivnit. Jde o takzvané atmosférické řeky, jež si můžeme představit jako vzdušné pásy s vysokým obsahem vodní páry přenášené z tropických oblastí do vyšších zeměpisných šířek. "Mořský led pod vlivem těchto teplých pásů začíná takřka okamžitě tát, a to dokonce i v zimním období," uvedla Diana Francis. Atmosférické řeky podle ní nemají vždy stejnou intenzitu a právě v letech 1973 a 2017 byly mimořádně silné.

Pro odborníky mají tato zjištění velký význam - nejde jen o vysvětlení podivného přírodního úkazu, ale také o varování do budoucna. Oteplování planety s sebou totiž ponese častější výskyt silných cyklonů i atmosférických řek, což přispěje k ještě rychlejšímu tání ledovců, než s jakým se počítalo. Promíchání chladné vody s teplejší u jižního pólu by pak mohlo vést ke změnám v celkové cirkulaci oceánů, což by způsobilo rychlé změny klimatu na všech kontinentech.


Zdroje: https://www.express.co.uk/, https://gizmodo.com/, https://www.smithsonianmag.com/