Deset kamenných útvarů bylo odkryto v třicetimetrové hloubce v uhelném dole Sereulsky v okrese Nazarovo v ruské Krasnojarské oblasti. Byly u sebe tak blízko, jakoby ležely v obrovském hnízdě.
Geologové byli zpočátku zmateni. Jde o zkamenělá dinosauří vejce, meteority, hrudky přírodního cementu nebo o důkazy dávno ztracené civilizace? Následná analýza tyto teorie vyvrátila. Potvrdila, že jde o tzv. Jurské perly.
Obří kamenné koule na Sibiři
Hladké koule jsou podle ruských expertů konkrece písku, bahna a minerálů. Formovaly se po milion let procesem připodobňovaným k tvorbě perel. „Základem jejich vzniku je jádro, nezřídka organického původu, jako je list, zub nebo kostra, kolem něhož se začnou zhutňovat a zahušťovat minerální látky z okolního prostředí. Ty přináší voda," vysvětluje doktorka Olga Yakunin z Geologického muzea střední Sibiře.
Obvykle se konkrece skládají z uhličitanového minerálu. Někdy se ale objeví i útvary obsahující oxid křemičitý nebo oxid železa. Právě ten způsobuje záhadné zbarvení Jurských perel po dešti.
Světové unikáty
I přesto, že jsou kamenné koule poměrně vzácné, objevují se po celém světě. Mezi nejznámější patří třímetrové balvany Moeraki na Novém Zélandu, útvary na břehu jezera Huron v Ontariu, v poušti západního Kazachstánu a na pláži Mendocino County v Kalifornii.
V Evropě se jimi může pyšnit i česko-slovenské pomezí. V bývalém kamenolomu Padyšák, poblíž osady Vyšné Megoňky, byly v roce 1988 nalezeny pískovcové koule o průměru až tři metry.
Odborníci předpokládají, že jen v celém světovém oceánu by mohlo být nejméně 300 miliard tun zásob manganové rudy v podobě železito-manganových konkrecí. Jejich velikost může být od několika milimetrů až po decimetry a metry.
Zdroj:
www.cs.wikipedia.org, www.dailymail.co.uk, www.iflscience.com
