Naše planeta je neustále bombardována předměty z vesmíru. Většina z nich shoří v atmosféře. Zanechávají za sebou jen krásný planoucí paprsek. Tyto bolidy jsou obvykle většími kusy asteroidů, které se odlomily z mateřského tělesa a byly přitáhnuty zemskou gravitací.
„Pak tu máme také Oortův oblak, oblast daleko za oběžnou dráhou Pluta,” říká fyzik Denis Vida z University of Western Ontario. S největší pravděpodobností jde o pozůstatek původní planetární mlhoviny, z níž byla formována tělesa uvnitř naší soustavy. Jeho existence zatím nebyla prokázána, řada astronomů jej ale považuje za reálný.
„Doposud jsme návštěvníky z Oortova oblaku identifikovali jako ledové, dlouhoperiodické komety složené z kusu zmrzlého čpavku, metanu a vody, s oběžnou dráhou stovky až milionů let. Jejich trajektorie je stejná, proto o nich máme dost informací,” vysvětluje vědec. „Bylo tedy podivné, že když jsme vypočítali příletovou dráhu kamenné koule, nebyla v souladu s normální meteorem, ale s kometou.”
Obří koule Kanada
Matematické modely tedy naznačily, že těleso, pohybující se rychlostí 62 kilometrů za sekundu, jež vybuchlo nad Kanadou, pochází také z Oortova oblaku. To znamená, že ho netvoří pouze ledové struktury, ale také asteroidy.
Nové informace zamíchaly dosavadními poznatky. Vědci se proto rozhodli, že prohledají databázi Meteorite Observation and Recovery Project a zkusí najít další tělesa, která měla v historii podobnou trajektorii jako kanadský kámen, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Objevili další dva meteory. První objekt byl zachycen v roce 1979 a byl nazván MORP 441. Druhý dopadl v roce 1997 nad Českou republiku a byl pojmenován jako Karlštejnská ohnivá koule. Jeho oběžná dráha kopírovala známou Halleyovu kometu.
Záhadný Oortův oblak
Vzácně se tedy Země setká s kamennými meteory, jež by mohly být prvním materiálem, z něhož se formovala Sluneční soustava a následně i život. „Naším dalším úkolem je zjistit, jak je možné, že si objekty zachovaly svoji strukturu a zamíchaly se k ledovým kometám,” říká Vida.
Odborníci totiž zatím neobjevili žádný fyzikální proces, který by dokázal ve vnější Sluneční soustavě vytvořit něco tak velkého a kamenného.
Zdroj:
