Velikost dnešních a fosilních hlodavců

Hlodavci patří mezi nejrozšířenější druhy savců na světě. Nejmenší hlodavec bělozubka váží sotva dva gramy. Největší zástupce tohoto druhu je kapybara s padesáti kilogramy. S určitostí lze říci, že velikost dnešních hlodavců nám bohatě stačí i na to, aby nás mnohdy sotva třicetigramová myš vyděsila.

Jak ale vypadali v pravěku jejich příbuzní? Z bádání vědců totiž vyplynulo, že v období před osmi až dvěma miliony let, žili na Zemi příbuzní dnešního morčete ve velikosti dospělého býka.

Obrovský hlodavec

V roce 2000 paleontologové z venezuelské Universidad Nacional Experimental Francisco de Miranda objevili velice zachovalou kostru. Nález byl učiněný ve Venezuele v oblasti Urumaco a nazvali ho Phoberomys pattersoni s přezdívkou Goya. Tento hlodavec, žijící před osmi miliony let ve starověké říční deltě Orinoco, byl dlouhý tři metry a měl jeden a půl metrový ocas. Sloužil mu jako opora, aby se postavil na zadní nohy při pozorování okolí a potencionálních predátorů. Jeho hmotnost dosahovala 250 až 700 kilogramů.

Zjevem byl podobný dnešnímu morčeti s velkými předními stále rostoucími hlodáky. Byl tedy důvod, aby je neustále obrušoval o pravěké kmeny stromů a houževnaté prehistorické traviny. Goya bylo býložravé a polovodní zvíře. Jeho skus byl silný jako u tygra. Své velké zuby zřejmě využívalo pro vyhrabávání potravy a na svoji obranu. Důvod jeho vyhynutí není jasný. Předpokládá se, že bylo důsledkem přibližování jižní a severní pevninské desky dnešní Ameriky. Šelmy z jiného území pak Goyu vyhladily.

Zdroj: Youtube

Gigantický hlodavec

Zdá se vám, že byl tento předchůdce dnešního morčete obrovský? Tak vězte, že v roce 2008 paleontologové oznámili další objev - tentokrát z Uruguaye a mnohem větší. Vědci identifikovali 53 centimetrový skelet hlavy s 30 centimetrovými hlodáky. Nazvali ho Josephoartigasia monesi. Jeho impozantní hmotnost více jak jedné tuny se vyrovnávala velikosti dospělého býka. „Přerostlé prehistorické morče“ mělo výšku kolem jednoho a půl metru a bylo dlouhé tři metry. Domovem mu byla před čtyřmi až dvěma miliony let jihoamerická bažina, která býložravcům poskytovala dostatek vegetace. Z fosilních zubních pozůstatků paleontologové vyzkoumali, že zvíře mělo pevný skus, podobně jako jeho předchůdce Goya. Svými zuby pomocí mohutných lícních svalů dokázalo rozžvýkat velice tvrdé kmeny a kořeny stromů.

Velcí, přesto loveni

Tito hlodavčí giganti měli také svoje nepřátele. Jistě se běžně stávali potravou dravých predátorů, kteří byli hbití a agresivní. U zkamenělé kostry Phoberomys pattersoni – Goy, v původních sedimentech pravěkého jezera, se nacházely pozůstatky velkých desetimetrových prehistorických krokodýlů. K vyhynutí zřejmě došlo v důsledku velké potravinové konkurence od jiných živočichů a predátorů, kteří fosilní hlodavce lovili.

Potomkem těchto gigantů je kapybara, která je s nimi druhově příbuzná. Se svými padesáti kily, v porovnání s kolosálními fosilními hlodavci, je trapně malá.

Zdroje: www.nbcnews.com, www.livescience.com