Neobvyklé mohyly
„Je neuvěřitelné, že v dnešní době můžete najít ‚neznámý‘ biologický zázrak tak obrovské velikosti a stáří, který stále existuje a jehož obyvatelé jsou stále přítomni," pronesl entomolog Dr. S. J. Martin ze Salfordské univerzity v Anglii, který do Brazílie přijel zkoumat včely medonosné v rámci jejich celosvětového úbytku. Když projížděl civilizaci vzdálenou oblastí na severovýchodě země, všimnul si podivných vyvýšenin. Byly tři metry široké a devět až deset metrů vysoké. „Po dvaceti minutách jízdy jsem si začal říkat: ‚No, co to je?‘" vyprávěl později Martin, který si myslel, že to jsou navezené hromady hlíny z dob, když se stavěla silnice. Při své další cestě se setkal s ekologem R. R. Funchem z brazilské Státní univerzity ve Feira de Santana. „No, podívejte se, těch tady musí být tisíce!“ řekl Martin, když si povídali. „Ne, jsou jich miliony,“ odpověděl mu Funch, který již měl pro svůj výzkum domluveno datování jejich stáří, „… a jsou všude.“ A stále jich přibývá.
Mohyly pod lupou
Vědci odebrali vzorky z jedenácti mohyl. Analýza ukázala, že nejmladší je asi 690 let stará a ta nejstarší je z doby před 3 820 lety! Vědci však říkají, že může být i daleko starší. Podle odhadů jich je v brazilském pralese přes dvě stě milionů. Jsou od sebe vzdáleny přibližně 18 metrů, což znamená, že pokrývají zhruba rozlohu Velké Británie. „My lidé jsme nikdy a nikde nepostavili tak velké město,“ řekl doktor Martin. Zdá, že mohyly jsou výsledkem pomalého a soustavného hloubení sítě vzájemně propojených podzemních chodeb. Hlínu z chodeb pracovití dělníci vynášeli nad zem a tak vytvořili tyto vyvýšeniny. Jejich objem je celkem dle odhadů 30,5 km³, což je 4 000 egyptských pyramid. Tamní obyvatelé o jejich existenci vědí už od nepaměti. Tyto rozsáhlé stavbičky ale kdysi skrýval hustý porost. „Proto zůstaly tak dlouho neobjeveny," řekl doktor Funch. „V původní vegetaci je není vidět. A touto cestou neprojíždí mnoho vědců.“ S postupem mýcení lesů a porostů je na satelitních snímcích zachytil Google Earth. Tak je objevil Dr. Funch, který do té oblasti zajel, aby je prozkoumal. Tak už víte, kdo jsou ti stavitelé?
Jedno překvapení a pár otazníků
„Jedná se o největší známý příklad ekosystémového inženýrství jediného druhu hmyzu,“ uvedl Funch. A druh hmyzu? Jeden z největších termitů velký 1,25 centimetrů jménem Syntermes dirus. Dr. Funch i Dr. Martin se nejprve domnívali, že jde o konkurenční kolonie. Dali k sobě termity z různých mohyl, ale nedošlo k žádným potyčkám. Znamená to tedy, že jsou ze stejné rodiny. Překvapením také bylo, jak zjistili, že mohyly jsou jen kupy hlíny. Nadzemní stavby jiných druhů termitů slouží k odvětrávání podzemních hnízd. Zde však žádná hnízda nalezena nebyla. Ani komůrka královny. Jsou to skutečně jen hliněné kopce. „… tento jediný druh termitů vyhloubil tuto rozsáhlou síť tunelů, aby se bezpečně dostal k potravě,“ uvedl Martin. Teplota v této oblasti dosahuje po většinu roku 38 °C. V krátkém období dešťů se vše zazelená, ale listí brzo opadá. „Tito termiti se živí odumřelým listím a k potravě se dostanou jednou za rok,“ řekl dále doktor Martin.
Dle zkoumání se zdá, že většina starších mohyl už dál neroste. I tak to jsou největší stavby termitů na světě. Vědci zatím nevědí, zda se v souvislosti s kácením termiti z tohoto území odstěhovali dál za potravou, či je podzemní tunel dostatečný a dál už ho nepotřebují zdokonalovat. V každém případě vědci chtějí této jedinečné kolonii věnovat pozornost a dál zkoumat celoroční cyklus jejích obyvatel.
Související články
Zdroje: edition.cnn.com, www.nytimes.com
