Zdroj: Shutterstock.com/Daniel Eskridge
Kosti jsou nepopiratelně lidské, může jít o obří zaniklou rasu, tvrdí vědci
Francouzský antropolog Georges Vacher de Lapouge si pohladil svůj hustý knír, narovnal si záda a opět se pustil do práce. Již několik hodin seděl skloněný v mohyle z doby bronzové v Castelnau a čistil její dno. Náhle se zarazil. Před jeho očima se objevily tři kostní fragmenty neobvyklé velikosti.
Byla zima roku 1890. Vědec ihned poznal, že fosilie museli patřit někomu obzvlášť vysokému a mohutnému. Kost pažní, holenní a střední část stehenní byly nejen dlouhé, ale také minimálně dvakrát širší, než má běžný člověk.
Zakladatel antroposociologie, antropologického a sociologického studia rasy jako prostředku k vysvětlení nadřazenosti určitých národů, měl jasno. Fragmenty musely patřit mytologické bytosti vyznačující se velikou silou - obrovi.
Obři z Castelnau
Obři se objevují ve folklóru kultur po celém světě. Ve starých legendách vyvolávali respekt a budili hrůzu. Lidem snadno připomínali křehkost jejich těla. Zmiňuje se o nich Bible, ale také řecká mytologie a severské ságy. V řadě příbězích byli obři božskými bytostmi.
Podle mnoha badatelů to byli právě oni, již postavili Stonehenge a pyramidy. Až do nálezu Georgese Vachera de Lapouge však neexistovaly žádné archeologické důkazy o tom, že by opravdu existovali.
Zdroj: Georges Vacher de Lapouge (1854-1936) - http://cnum.cnam.fr/CGI/fpage.cgi?4KY28.35/15/70/536/0/0, Pu
Vědec o svém mimořádném objevu publikoval článek v časopise La Nature. (Zdroj: www.cnum.cnam.fr) Odhadl, že obr žil v neolitu a dosahoval výšky 3,5 metru. „Střední část dříku stehenní kosti je dlouhá 14 cm a má obvod 16 cm. Kus holenní kosti má 26 cm a obvod 13 cm. Pak je tu malý úlomek kosti pažní," napsal. „Je zbytečné spekulovat o tom, zda jsou pozůstatky lidské."
Existence obrů
Fragmenty následně zkoumali zoologové a paleontologové na univerzitě v Montpellier a v roce 1892 také profesor patologické anatomie na lékařské fakultě Montpellier, Dr. Paul Louis André Kiener. Ten připustil, že kosti mohly opravdu patřit nadměrně vysokému člověku, který s největší pravděpodobností trpěl hypertrofií hypofýzy vedoucí k nadměrné hladině lidského růstového hormonu.
Tuto teorii ale narušuje fakt, že „Obr z Castlenau" nebyl pravděpodobně jediný svého druhu. V roce 1894 byl totiž zveřejněn nález dalších kostí, jež byly vykopány na prehistorickém hřbitově jen 5 kilometrů jihozápadně od mohyly z doby bronzové. (Zdroj: www.chroniclingamerica.loc.gov) Dělníci hloubící vodní nádrž objevili lebky o obvodu 71, 78 a 80 cm. Přitom průměrné lidské kranium má přibližně 56 cm. Vykopány byly také další pevné tkáně gigantických rozměrů, které měly patřit mužům o výšce tří až čtyř metrů. Pozůstatky byly prý zaslány Francouzské akademii věd k dalšímu studiu.
Zdroj:
www.amusingplanet.com, www.en.wikipedia.org, www.books.google.cz
