Pohled do historie
Dnes vyprahlá a sluncem rozpálená krajina byla před 150 miliony lety dnem oceánu. Minerály z pískovců, se kterými si pohrával příliv a odliv, se uchytily v puklinách v zemi. Když vody ustoupily, přeměnily se během času v nádherné třpytivé drahokamy – opály. A právě ty se staly pomyslným základním kamenem Coober Pedy, který tam položil čtrnáctiletý kluk. Když na území místního lidu Arabama dorazili v roce 1915 dobyvatelé z Evropy hledat zlato, potřebovali nejdřív a hlavně vodu. Prospektoři, které vedl J. Hutchinson, se rozdělili na skupiny a vyrazili hledat její zdroje. Na místě, kde se utábořili, nechali malého Willieho, syna velitele. Ten prý žíznivý a naštvaný, že zůstal sám, vyrazil hledat vodu na vlastní pěst. Nejenže našel zdroj vody, ale do tábora přinesl i plný pytel opálů. Alespoň tak se to vypráví.
Osada prvních hledačů
Příběh Willieho se brzy rozkřiknul a navzdory nehostinné krajině bez vody, kde teplota během letních měsíců přesahuje 52 °C ve stínu, sem za vidinou rychlého zbohatnutí začali přijíždět první odvážlivci, kteří zde založili osadu. Během hloubení dolů ve skalách si uvědomili, že podzemí nabízí daleko lepší podmínky pro život, pokud jde o teploty. A tak začali žít v podzemních jeskyních. Ty pak hloubili dál a začaly vznikat první skutečné byty. V roce 1920 místní sdružení Progress and Miners Association dalo podzemnímu sídlu název Coober Pedy, což je zkomolenina domorodého názvu „kupa-piti“ – díra bílého muže. V roce 1960 bylo místo prohlášeno za město a od té doby prochází rychlým rozvojem. O dvacet let později začali do Coober Pedy proudit i zvědaví turisté.
Coober Pedy
Vítejte v Coober Pedy
Dnešní obyvatelé podzemního hornického městečka žijí v naprostém pohodlí a komfortu se všemi vymoženostmi moderní doby. Je tu stálá teplota kolem 30 °C, v zimě o něco klesne. Cena podzemního bytu se neliší od nemovitostí nad zemí. V rozsáhlé síti tunelů v hloubce 8 až 20 metrů je přes 1 500 „stavení“. Jsou vyztuženy silnými pilíři a mají horizontální větrací šachty. Najdete zde obyčejný byt tři plus jedna, ale i rozsáhlá sídla. Ve skále lze hloubit dál a příbytky je dle potřeby možné rozšiřovat. V podzemním labyrintu můžete zajít do knihovny, galerie či muzea, kostela nebo kaple. Funguje zde rozsáhlá síť obchodů a také barů, restaurací a hotýlků pro turisty, včetně naprosto luxusního Coober Pedy. A je tu i škola. A voda? Dnes je město zásobováno vodou z vrtu Velké artéské pánve, kterou včetně úpravny spravuje místní úřad. V podzemí je i bazén.
Nejen místní, ale i turisté najdou sportovní vyžití na netradičním golfovém hřišti bez trávy. Jelikož je na povrchu, hraje se kvůli horku až po setmění. Hráči mají svítící míčky a „green“ pro odpálení si nosí s sebou v podobě trsu trávy.
Opály na začátku, opály na konci
Přes devadesát procent všech vytěžených opálů na světě pochází z Austrálie. Většina z nich právě z Coober Pedy. Je zde přes 70 opálových podzemních nalezišť, do kterých je přes 250 000 vstupů do šachet. Ne nadarmo se městečku říká světové hlavní město opálů. Také proto je lákadlem turistů. I ti se snaží vykopat si svůj opálek. A někdy můžou narazit na vzácné zopalizované zkameněliny mořských tvorů. A jen pro zajímavost. Jsou i příběhy, které vyprávějí, jak si majitel podzemního bytu třeba chtěl ve skále vytesat poličku na knihy nebo vyvrtat díru pro obraz. A narazil na opál v hodnotě několika set tisíc dolarů…
