Anna Boleynová u dvora původně figurovala jako dvorní dáma Jindřichovy první manželky Kateřiny Aragonské. S králem se poprvé osobně setkala v roce 1525, kdy bylo Kateřině 40 let a v očích o šest let mladšího manžela poněkud stárla. Jindřich se do Anny zamiloval na první pohled a zahrnul ji milostnými dopisy, ve kterých jí nabízel, že ji učiní svou jedinou milenkou. Dostal košem. Anna není žádná konkubína...

Jindřich byl jako král zvyklý dostat vše, co si zamane, a tak požádal papeže, aby ho s Kateřinou rozvedl. Tvrdil, že manželství je stejně neplatné, protože Kateřina byla původně provdána za jeho bratra a Bohu se její spojení s Jindřichem určitě nelíbilo, o čemž svědčí už jen fakt, že jim nedal mužského potomka. Jediným přeživším dítětem byla dcera Marie - a holka přece nemůže zdědit trůn!

Nová manželka, nová církev

Papež Klement VII. váhal a Kateřina v panice napsala dopis svému synovci, římskému císaři Karlu V., aby se za ni u papeže přimluvil. Císař na nějaké vyjednávání neměl trpělivost a do Vatikánu rovnou poslal vojsko. Klement VII. byl nucen rozvod zamítnout.

A právě zde začal ten fascinující příběh o tom, kterak láska krále k dvorní dámě změnila tok dějin. Jindřich dal katolické církvi sbohem a v roce 1533 se nechal s Annou tajně oddat arcibiskupem z Canterbury, který zároveň anuloval jeho manželství s Kateřinou. Všechno jde, když je někdo král...

Hned o tři roky později Anna stoupala v doprovodu stráží na popraviště. Oficiálním důvodem bylo spiknutí, cizoložství a obcování s vlastním bratrem, ale ve skutečnosti se jí chtěl Jindřich zbavit, aby se mohl oženit pro změnu s Janou Seymourovou. Anna mu totiž opět nedala dědice, (zase přežila jen holka), a navíc předváděla děsivé žárlivé scény. Kdo to měl vydržet?

Král ale viditelně neměl čisté svědomí. Londýnský Tower, kde měla být Anna Boleynová sťata, nechal den předem "vyčistit" od všech zahraničních diplomatů. Nechtěl, aby se v Evropě rozkřiklo, jak se svou krásnou ženou naložil. Možná se ale jen před cizinci styděl - mohl přeci vědět, že se v Evropě nakonec rozkřikne úplně všechno.

Královna pronesla dojemnou řeč a hrdě nastavila katovi své hrdlo. Ačkoli pocházela z obyčejného šlechtického rodu, její vystupování bylo důstojné a majestátní. Ostře kontrastovalo s amatérským managementem králova služebnictva, které dočista zapomnělo pro Annu připravit rakev. Byl to velký trapas. Naštěstí kdosi v Toweru objevil starou dřevěnou truhlu, ve které se skladovaly tyče na výrobu luků. Tělo s oddělenou hlavou se do ní akorát vešlo.

Anna byla v truhle přenesena do nedaleké kaple svatého Petra a spočinula vedle těla svého bratra, který byl popraven o dva dny dříve. Její ostatky byly exhumovány a znovu (tentokrát už důstojněji) pohřbeny roku 1876 během opravy budovy.

Zvláštní přání odsouzené královny

Brzy po popravě začala Anglií kolovat legenda, že pohřbenému tělu Anny Boleynové chybí srdce. Vyňal ho prý její strýc, aby ho uložil do kostela v Erwartonu, malé vesničce v hrabství Suffolk. Anna zde trávila šťastné chvíle jako dítě a přála si, aby její srdce jednoho dne spočinulo právě v místním kostele.

Zajímavé je, že zřejmě nešlo jen o legendu. V letech 1836/7 totiž ve zmíněném kostele proběhla renovace, při které dělníci objevili ve zdi malou cínovou urnu ve tvaru srdce. Uvnitř se nacházel černý prach, jenž mohl být skutečně pozůstatkem lidského životně důležitého orgánu. Vzhledem k rozšířené pověsti místní farář usoudil, že jde o srdce Anny Boleynové, urnu nechal znovu zapečetit a uložil ji do trezoru pod varhany.

Anna si na trůně poseděla jen krátce a její příběh nedopadl šťastně. Dějiny Anglie přitom ovlivnila jako málokdo jiný. Sňatek s Jindřichem zemi zavlekl do náboženské krize, která později vyústila v sérii hrůzných krveprolití. Její dcera Alžběta se naproti tomu stala váženou panovnicí a dokázala zaručit Anglii stabilitu na dlouhé čtyři dekády. Jindřich by se asi divil, ale i holka nakonec mohla zdědit trůn. Všechno totiž jde, když byl váš táta král...

Zdroje: www.eadt.co.uk, www.mentalfloss.com, medium.com