Někteří nevěří
Zdánlivě by se mohlo zdát, že zloději, kteří vykrádají byty a chaty patří do starých detektivek, že je jejich řemeslo v úpadku. Peníze máme na bankovních účtech, cennosti a drahé šperky můžeme mít v trezorech, a ti, co mají luxusně vybavené byty je také mají „luxusně“ chráněné bezpečnostními systémy. Ukradený počítač, mobil či zlatý prsten si dnes u „překupníka“ sotva kdo koupí, jako kdysi. Možná nevěříte, ale právě proto je stále dost lidí, kteří si svá obydlí dostatečně nechrání a říkají: „Co by tedy u nás hledali?“
Všechno! Škody, které bytoví zloději či lupiči každoročně napáchají, dosahují vysokých částek, nehledě na citové ztráty, když dotyčnému ukradnou předmět za pár korun, který má pro něho nevyčíslitelnou vzpomínkovou či rodinnou hodnotu.
Tři „sorty“ obecně
„Nejmenší“ neplechu nám můžou napáchat tzv. bleskoví zloději. Těm je dokonce jedno, že jste doma. Otevřít si nezamčené dveře je otázkou pár vteřin a jen seberou to, co si člověk odloží u dveří, když přijde domů – kabelku s doklady a peněženkou, klíče od auta, mobil – a vmžiku zmizí. Do domu se také dostávají otevřenými okny, ve sklepě ale třeba i v patře, přes terasu, rychle popadnou, co dá, zatímco vy třeba sledujete televizi nebo spíte.
Dalšími jsou impulzivní zloději, kteří se do bytu vloupají jen z chvilkového popudu, náhodně si vyberou objekt, prostě to zkusí, využijí příležitost. Zazvoní, nejste doma, vidí vás odcházet, či v různých převlecích třeba za kurýra se drze zeptají souseda, jestli ví, zda je dotyčný doma. Vniknou dovnitř, prohrabou byt, seberou co se jim hodí a jsou pryč.
Tou poslední – a pro nás asi tou nejnebezpečnější „sortou“ jsou systematičtí zloději. Ti se velmi pečlivě připraví…
Systematici nic nepodcení
Tento typ vykrádačů bytů nejde naslepo. Svůj objekt si nejdříve vytipují podle jeho obyvatel – jejich postavení, oblečení, auta, domu, vybavení zahrady, a dokonce i zabezpečení vstupu. Prostě jak moc se jim vyplatí „riskovat“. Pak začnou sledovat zvyky rodiny. Kdy obvykle odchází a přichází, zda si pravidelně vyráží ven za sportem, kulturou, jak často odjíždí na víkend. Pokud se na někoho zaměří, zjistí si všechno.
Záleží samozřejmě na úrovni a možnostech daného lupiče a jeho kumpánů, ale v každém případě si svá zjištění ještě před lupem ověřují a to způsobem, kterému obvykle obyvatelé nepřikládají význam.
Způsobů, jak se vloupat do bytu mají zloději několik
Z těch nejznámějších a nejběžnějších triků je to zámek přelepený izolepou či nějaká nálepka na dveřích, z čehož obviníte nějakého rošťáka, ale lupič zjišťuje, zda se můžete vrátit, když máte být pryč, či zda jste skutečně odjeli. Do zárubně dveří třeba zastrčí kousek dřívka, který při otevření spadne, aniž byste to tušili, na rohožku vám hodí papírek od bonbónu, který uklidíte, pod rohožku dá sušenku, kterou rozšlápnete, přemístí trepky před dveřmi, které tam stále máte a vy si je zase hezky srovnáte, poodsune květináč či dekoraci…
Triků mají víc a možná se vám zdají hloupé, ale fungují. Pokud zaznamenáte nějakou neobvyklou „klukovinu“, měli byste zpozornět, zvláště, když ve vaší lokalitě už k bytovým krádežím došlo.
Jak se bránit?
Nezní to optimisticky, ale pokud zloděj zjistí, že jste chutné sousto a mohl by si na vás smlsnout, je schopný vypořádat se téměř s každou překážkou. Rada odborníků zní: znesnadnit nečekaným návštěvníkům přístup co nejvíce. Bezpečností dveře a zámky můžou zloděje značně odradit, nemluvě třeba o kameře či alarmu. Čím větší překážka, tím lepší. Pokud odjíždíte z domu na delší dobu, osvědčuje tzv. sousedský monitoring. Nejenže váš soused zjednodušeně řečeno sebere odhozený obal u vašich dveří, a tak nevítanou návštěvu zmátne, ale okem může váš byt hlídat…
Také soused si může všimnout, že předměty před dveřmi nejsou na svém obvyklém místě
Zdroje: bydlimeutulne.cz, bydlimeutulne.cz/zlodej, www.idnes.cz, www.idnes.cz//finance
