Staří Egypťané vyráběli tradiční kosmetiku na oči tak, že v hmoždíři a tloučku rozemleli malachit (jasně zelená minerál), olovo a olej nebo tuk. Linky se pak uchovávaly v pěkné nádobě.K nanášení oční linky khol se používala malá tyčinka, s níž se kolem horních a dolních víček udělala linka, která se protáhla směrem k uchu, tak aby oči vypadaly jako kočičí, dovedené do extrému. Kolu nosili muži i ženy, jelikož staří Egypťané věřili, že khol má magickou a léčivou moc. Khol pravděpodobně pomáhal snižovat oslnění sluncem, podobně jako fotbalisté používají černé pruhy na tvářích pod očima. To by bylo docela užitečné, protože sluneční brýle ještě nebyly vynalezeny!

Na dokument o egyptském líčení se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Olovo bylo záměrem

Egyptský oční make-up, jaký známe z dobových ztvárnění, byl plný olova, o němž dnes víme, že může způsobit poškození mozku, ale i třeba potrat. Egypťané však ve své době věřili, že olověná kosmetika chrání před očními chorobami. I když se nám to zná zvláštní, nový výzkum nyní naznačuje, že na tom možná něco bylo. Egypťané vyráběli olovnaté soli a používali je jako léčbu očních neduhů, jizev a zabarvení, což jde naprosto proti všem vlastnostem, které o olovu známe. Za výzkumem stojí tým analytického chemika Philippa Waltera z CNRS a pařížské muzeum Louvre, kteří společně analyzovali složení několika vzorků proslulých výrazných černých očních linek Egypťanů ve sbírkách Louvru.

Keratinocyty dvakrát jinak

V rámci výzkumu vědci identifikovali dva typy olovnatých solí, které se v přírodě nevyskytují, což znamená, že je staří Egypťané museli syntetizovat. Výroba olovnaté soli je složitý několikatýdenní proces, a navíc by takto vytvořený výsledný produkt vypadal jinak. Proč Egypťané vyráběli tato líčidla zrovna tímto postupem? To se pokoušel Walter objasnit spolu s analytickým chemikem Christianem Amatore z Ecole Normale Supérieure v Paříži.

Aby zjistili, zda může mít olovo zdravotní účinky, přidali soli olova do lidských kožních buněk zvaných keratinocyty, které byly vypěstovány v laboratoři. Vědci předpokládali, že olovo buňky stresuje a způsobuje v nich tvorbu peroxidu vodíku, oxidu dusnatého a dalších sloučenin, které se podílejí na imunitní reakci organismu. A měli pravdu. Buňky ošetřené olovem začaly produkovat více oxidu dusnatého než kontrolní buňky.

Egypťané žili daleko kratší životy

Oxid dusnatý spouští v těle řadu biochemických procesů, které vyšlou imunitní buňky, tzv. makrofágy do místa infekce, kde pohltí napadené organismy. To se však v keratinocytech pravděpodobně neděje. Zdá se, že oxid dusnatý uvolňovaný keratinocyty naopak mohl přímo zabíjet bakterie způsobující oční onemocnění na kůži nebo v blízkosti oka tím, že rozkládal strukturu nebo DNA bakterie.

Tato vlastnost olova je pro vědce nová a velmi převratná. I přesto však experti radí, abychom se přidání olova do kosmetického kufříku raději vyhnuli. Egypťané umírali daleko dříve než lidé v moderní době, jejich průměrný věk byl kolem třiceti let, takže nemá smysl zkoušet skutečný dlouhodobý vliv olova na naši pokožku. Kdyby Egypťané líčidla používali dlouhodobě, patrně by se jim to vymstilo. Dlouhodobé vystavení olovu totiž může zvyšovat riziko vzniku šedého zákalu.

Zdroje:

www.egyptabout.com, egyptianstreets.com, www.science.org