Oční infekce většinou postihují víčko, spojivku nebo rohovku. Mezi nejznámější a nejběžnější onemocnění patří ječné zrno. To je nejčastěji způsobené odolnými bakteriemi se skupiny stafylokoků. Projevuje se otokem a začervenáním. Bolestivá bulka se objevuje při zvýšené námaze očí, při oslabení organismu nebo při nedostatečné hygieně.
Jak ukazuje lékařský spis z 9. století s názvem Bald’s Leechbook, ječné zrno trápilo i naše předky. V knize, jež zřejmě vznikla pod vlivem vzdělávacích reforem anglického krále Alfréda Velikého, se objevuje recept, který by měl pacienty této nepříjemnosti zbavit. Mohla být středověká medicína účinná? Tuto otázku si položila mikrobioložka, specializující se na bakteriální patogeny odolné vůči antibiotikům a milovnice historie Freya Harrison ze School of Life Sciences na univerzitě ve Warwicku.
Baldova oční mast
Vytvořila proto tým mikrobiologů, chemiků, farmaceutů, jenž Baldovu oční mast vyrobil a otestoval. Návod zněl jasně. „Vezměte stejné množství česneku a pórku a dobře je rozdrťte. Poté do směsi přilijte víno a volskou žluč. Dejte to do mosazné nádoby, nechte devět dní odležet a přeceďte přes plátno. Mastí natřete pírko, které přes noc položíte na oko.”
Aby vědci dodrželi autentičnost receptu, použili původní odrůdy bylin, víno opatřili z ekologické vinice a mosaznou nádobu nahradili mosaznými plátky. Dohromady vyrobili tři šarže. Ty testovali na kulturách tří běžně se vyskytujících a obtížně léčitelných bakterií, Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis a Pseudomonas aeruginosa.
Ukázalo se, že Baldův lék je překvapivě účinný. Aplikaci přežila jen asi jedna z tisíce bakterií. Dokázal zahubit také jednoho z nejodolnějších mikrobů na světě - zlatého stafylokoka. „Již předešlé výzkumy potvrdily, že mosaz a žlučové soli mohou zabíjet bakterie a česneková rodina rostlin vyrábí chemikálie, které narušují jejich schopnost poškozovat tkáně,” říká Freya Harrison. „Jsme ale naprosto unešeni tím, jak tato kombinace ingrediencí funguje.”
Nové léky ze středověku
Zajímavostí však je, že mast účinkovala pouze jako směs. Při vynechání některé ze složek se její antibiotická aktivita snižovala. Dalším krokem je tedy zjistit, jakým způsobem jednotlivé látky interagují.
Mohou tak být základem pro vývoj nových léků, například při léčbě diabetické nohy, jejichž vředy začínají být zcela odolné vůči jakékoli léčbě antibiotiky. Pak existuje riziko rozvinutí sepse, jež končí amputací. „Mast však tyto superodolné bakterie dokázala zničit,” upozorňuje mikrobioložka. Ukazuje se tedy, že středověké lékařské knihy bychom měli začít brát vážně a inspirovat se z nich.”
Zdroje: www.britishlibrary.typepad.co.uk, www.21stoleti.cz, www.smithsonianmag.com, www.edition.cnn.com
