Co byl oheň sv. Antonína: Záhadné nemoci středověku přišli na kloub čeští vědci

Pacient postižený nemocí sv. Antonína

Pacient postižený nemocí sv. Antonína

Foto: Profimedia.CZ

Mor zdaleka nebyl jedinou nemocí, která naše předky ve středověku děsila. Snad ještě hrůznějšími příznaky se projevoval oheň svatého Antonína, který v pacientech vyvolával pocit, jako by hořeli zaživa. Onemocnění bylo v Evropě velmi rozšířené, jen v roce 994 mu podlehlo přes 40 tisíc lidí. Církev dokonce vytvořila zvláštní řád, který o postižené pečoval.

Oheň svatého Antonína se mohl projevit dvěma způsoby, přičemž se opravdu nedá stanovit, který z nich byl hrůznější. Jedna forma nemoci postihovala mozek a nervovou soustavu; provázely ji halucinace a záchvaty šílenství. Pacienti byli proto často považováni za posedlé ďáblem či za oběti očarování. V důsledku druhé formy se naproti tomu v těle stahovaly drobné cévy, což vedlo k odumírání tkání. Pacienti přitom trpěli nesnesitelným pálením a bolestmi, v konečném stadiu jim pak doslova uhnívaly prsty na nohou i rukou nebo rovnou celé končetiny. Výjimkou nebyla ani dočasná slepota či hluchota.

První písemné zmínky o hrůzné chorobě pocházejí z konce 6. století. Lidé si tehdy neuměli vysvětlit, co ji způsobuje, vykládali si ji jako boží trest nebo očistec, jímž měl člověk projít už za svého života. Ošetřování postižených bylo svěřeno řádu sv. Antonína, jenž se na podivnou "ohnivou" nemoc specializoval. To jen dokazuje, že byla ve středověké Evropě opravdu hojně rozšířená.

Jak ve středověku řešili krátkozrakost?

Jak ve středověku řešili krátkozrakost? Rafinovaně a krátkozrakých si vážili

Úlevu přineslo osvícenství

Na odhalení jejího původce se čekalo až do 18. století, kdy několik vědců pojalo podezření, že za nemocí stojí konzumace obilí napadeného námelem. Francouzský biolog Louis Thuillier následně tuto domněnku potvrdil experimentem provedeným na prasatech a kachnách. Mlynáři si do té doby námelem nijak hlavu nelámali, zvláště hrubší mouka určená pro chudé ho často obsahovala nebezpečné množství.

Díky Thuillierovi a následné osvětě se začala mouka v mlýnech více kontrolovat a počet otrav výrazně poklesl. V 19. století se nemoc prakticky vyskytovala už jen v Rusku, kde se ke kontrolám buď z nevědomosti či lenosti nepřistoupilo.

Námel na obilíNámel na obilíZdroj: Profimedia.CZ

V současném výzkumu drží prim Češi

Podrobnějším výzkumem námele se proslavili čeští vědci, kterým se podařilo nashromáždit veškeré jeho druhy ze všech koutů světa a při té příležitosti objevit 15 nových. Nemoc svatého Antonína, dnes už nazývanou odbornějším termínem "ergotismus", způsoboval jeden konkrétní druh, vytvářený paličkovicí nachovou. Jde o jedovatou houbu, jejíž podhoubí mění semeník lipnicovitých rostlin v typický tmavý tvrdý útvar známý jako námel. Pokud ho někdo spolu s obilninou pozře, přijme do těla přes 40 různých alkaloidů.

Některé z nich působí v malém množství jako lék - díky schopnosti zužovat cévy se využívají například pro zastavení krvácení. Při předávkování se však dostavují křeče, nevolnost, zmatení mysli i gangréna. Pokud se těžká otrava nezačne včas léčit, může skončit smrtí. Středověcí lidé na tom byli o to hůře, že obilí s námelem konzumovali pravidelně. Riziko otravy s fatálními důsledky pro ně bylo povážlivě vysoké.

Více zajímavých informací o námelu vám prozradí Miroslav Kolařík, vedoucí Laboratoře genetiky a metabolismu hub:

Zdroj: Youtube

Zdroje: https://ct24.ceskatelevize.cz/, https://cs.wikipedia.org/, https://www.lifee.cz/