Zdroj: CDC/Dr. Thomas F. Sellers/Emory University / Creative commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6898976
Jak se projevoval oheň svatého Antonína. Strašlivá nemoc středověku postihovala hlavně chudinu
Antonínův oheň, známý také jako ergotismus či erysipel, byla těžká nemoc, která postihovala lidi ve středověké Evropě. Nejvíce trpěla chudina. Onemocnění bylo způsobeno konzumací žitného chleba kontaminovaného houbou Claviceps purpurea, která produkuje námelové alkaloidy. Jak se projevovala?
Námelové alkaloidy jsou toxické sloučeniny, které mohou způsobit řadu příznaků, včetně halucinací, křečí a gangrény. Název "oheň svatého Antonína" pochází ze skutečnosti, že nemoc byla často spojována s kultem svatého Antonína Egyptského, křesťanského světce, o němž se věřilo, že chrání lidi před posednutím démony a infekčními nemocemi.
Erysipel se někdy označuje jako oheň svatého Antonína kvůli ohnivému vzhledu vyrážky. Erysipel byl identifikován již v 11. století, kdy byl spolu se skupinou dalších nemocí souhrnně pojmenován podle svatého Antonína, patrona ztracených případů.
Jaké byly příznaky?
Příznaky ohně svatého Antonína obvykle začínaly pocitem brnění nebo pálení v končetinách, po kterém následovala intenzivní bolest a otoky. To bylo často doprovázeno pocitem chladu nebo necitlivosti a také svalovou slabostí a únavou. V závažných případech mohla postižená místa zčernat a vzniknout gangréna, což vedlo k amputaci končetin nebo dokonce k úmrtí.
Dalším častým příznakem ohně svatého Antonína byly halucinace a delirium. Lidé postižení touto nemocí často uváděli, že viděli podivné vize, slyšeli hlasy nebo měli pocit, že na jejich tělo útočí démoni. To vedlo k rozšířenému přesvědčení, že nemoc způsobují nadpřirozené síly nebo posedlost démony.
Nejvíce trpěla chudina
Antonínův oheň se nejčastěji vyskytoval ve venkovských oblastech, kde bylo žito základní potravinou, zejména v severní Evropě. Nemoc postihovala spíše chudé než bohaté, protože ti častěji konzumovali žitný než pšeničný chléb. Výskyt ohně svatého Antonína byl často spojen s obdobím hladomoru, protože lidé byli nuceni spoléhat se na kontaminované žito, jelikož neměli k dispozici jiné zdroje potravin.
K prvnímu zaznamenanému propuknutí svatojánského ohně došlo v 9. století v údolí Rýna a nemoc postihovala lidi po celý středověk. V některých případech byly nemocí postiženy celé vesnice, což vedlo k rozsáhlé panice a sociálním nepokojům.
Na video o této nemoci se podívejte zde:
Léčba? Neúčinná až do 20. století
Existovalo několik pokusů o léčbu ohně svatého Antonína, ale často byly neúčinné nebo dokonce škodlivé. Jedním z běžných způsobů léčby bylo nanášení pasty z byliny bryonie na postižená místa, o níž se věřilo, že odvádí toxiny. To však mohlo způsobit silné podráždění kůže a další poškození postižených tkání.
Dalším způsobem léčby bylo podávání malých dávek arzenu nebo jiných jedů ve snaze neutralizovat účinky námelových alkaloidů. I to však mohlo vést k otravě a smrti, zejména pokud nebyly dávky pečlivě kontrolovány.
Teprve ve 20. století byla plně pochopena příčina požáru svatého Antonína a byly vyvinuty účinné léčebné postupy. Dnes je toto onemocnění ve vyspělých zemích vzácné díky zlepšení bezpečnosti potravin a hygienických postupů.
Zdroj: www.lifee.cz, en.wikipedia.org/wiki/Erysipelas, www.medicalnewstoday.com, www.britannica.com
