Zakouřené lidské ostatky byly nalezeny v Kabayanských jeskyních (či Kabajských) na Filipínách. Nález dostal název „ohnivé mumie“. Proč? Jedná se totiž o lidské ostatky, které byly konzervovány dlouhým procesem dehydratace a uzení. Někteří se domnívají, že vykuřováním – či uzením - byli mumifikováni pouze kmenoví vůdci. Unikátní proces mumifikace prý skutečně začínal ještě před smrtí, přičemž se jedinec účastnil počátečních kroků.

Kabajské mumie jsou pozoruhodným příkladem vynalézavosti starověkého kmene Ibaloi a pečlivě zdlouhavých procesů, které podstupovali při péči o své zesnulé. Kmen Ibaloi dodnes věří, že se jedná o posvátná pohřebiště.

Ochrana před vandalismem a vykradači

Kabajské mumie jsou i po výzkumech dodnes ponechány v jeskyních, v nichž byly nalezeny. Přestože se jeskyně nacházejí ve velmi odlehlé oblasti, krádeže a vandalismus jsou zde velmi reálným problémem. Aby mu mohlo být předcházeno, oblast byla organizací Monument Watch označena za jedno ze 100 nejohroženějších míst na světě. Uvažuje se také o jejím zařazení na seznam světového dědictví UNESCO.

Rozsáhlé naleziště pod ochranou

Dobře zachovalé ostatky umožnily vědcům nahlédnout do jedinečného procesu mumifikace a do kmenového obyvatelstva, které se těmito metodami zabývalo.

Kabayanské mumie jsou známé také jako mumie Ibaloi, benguetské mumie nebo ohnivé mumie. Byly nalezeny v hojném počtu v mnoha jeskyních v této oblasti, například v jeskyních Timbak, Bangao, Tenongchol, Naapay a Opdas.

Jedna z význačných mumií, známá jako Apo Annu, byla z jeskyní ukradena na počátku 20. století. Byla oblečena do oděvu, který by nosil kmenový náčelník. Navíc bylo tělo pohřbeno ve skrčené poloze a mumifikováno. Ukázalo se, že je pokryto složitě navrženým tetováním. Vědci pak došli k závěru, že Apo Annu byl velký lovec, u něhož se věřilo, že je napůl člověk a napůl božstvo.

Uzení coby metoda zachování lidských ostatků

Uzení není běžnou technikou mumifikace. Navíc je tato metoda velmi zdlouhavá. I přesto ale byla používána k uchování mnoha ostatků.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Počátek této metody se datuje mezi roky 1200 a 1500 n. l. a je s ním spojený kmen Ibaloi. Je však možné, že tato technika je daleko starší. Každopádně se přestala používat v roce 1500 v době, kdy Španělsko kolonizovalo Filipíny.

A jak proces vypadal? Když člověk cítil, že umírá, vypil nápoj s velmi vysokou koncentrací soli. Ten tělo dehydroval, takže tento krok sloužil k zahájení procesu vysoušení před smrtí, po němž celý proces pokračoval i po smrti několik dlouhých týdnů až měsíců. Tělo bylo důkladně omyto a poté vsedě umístěno nad zdroj tepla. Bylo tak vystaveno skutečnému ohni nebo plamenům, ale ne přímo, ale zavěšeno nad doutnajícím podpalovačem. Bylo tak vlastně uzeno. Neshořelo, ale teplo a kouř celé tělo pomalu a zcela vysušily.

Proces vnitřního vysušování se rituálně urychloval vháněním tabákového kouře do úst zemřelého, aby tak byly odstraněny všechny tekutiny z vnitřních orgánů. Nakonec se vykouřené tělo potřelo bylinami a bylo uloženo do jedné z jeskyní.

Doufejme, že celá oblast zůstane díky ochraně zachována co nejdéle. Stále totiž existuje několik ukradených kabajských mumií, které dosud nebyly vráceny na své místo.

Zdroje:

www.ancient-origins.net, www.dailymail.co.uk, www.atlasobscura.com, www.mummytombs.com