Jaké bylo skutečné milostné drama mezi knížetem Oldřichem a krásnou Boženou?

27. červen 2019 četba na 4 minuty
Adolf Liebscher - Kníže Oldřich a Božena

Adolf Liebscher - Kníže Oldřich a Božena

Foto: Wikipedia.org

Ze Starých pověstí českých známe romantický příběh o prosté pradleně Boženě, do které se na cestě z lovu zamiluje nástupce knížecího stolce Oldřich. Do jaké míry šlo o pověst a jak taková knížecí "láska na první pohled" mohla vypadat ve skutečnosti?

O Oldřichovi a Boženě se zmiňuje ve své kronice Kosmas, který pěje ódy na dívčinu krásu: "Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír." Ačkoli se Kosmas ve svém spisu dopustil historických nepřesností a rád si události přibarvoval, je více než pravděpodobné, že Božena musela být pohledná a přitažlivá dívka, když zaujala člena knížecí rodiny. Oldřicha ale nezajímaly jen její vnady a nejspíš ho ani nemotivovaly jen fyzické choutky. Klíčová pro něho byla Boženina schopnost otěhotnět, přesněji řečeno, její schopnost přivést na svět syna.

Pokud se ve středověku manželský pár nedočkal potomka, automaticky se připisovala vina ženě. Oldřichova zákonná manželka Juta je proto v historických pramenech líčená jako neplodná, což přimělo jejího muže hledat plodnější protějšek v jiných vodách, i když třeba v těch neurozených.

Oldřich a Božena (středověká iluminace)Oldřich původně příliš mnoho šancí na převzetí moci v zemi neměl. Po otcově smrti se vlády ujal jeho starší bratr Boleslav III., dalším v pořadí by byl prostřední bratr Jaromír. Ani jeden z bratrů však neměl syny: Boleslav plodil jen dcery a Jaromíra nechal pro jistotu vykastrovat. Oldřich mu v té době ještě nevadil, protože jeho žena se ukázala být neplodnou.

Ačkoli není jisté, kdy Oldřich Boženu přesně potkal, historikové se domnívají, že se to muselo stát někdy před rokem 1002, kdy Boleslav III. najal na Oldřicha nájemného vraha. Je dost možné, že tento pokus o vraždu byl motivován narozením Břetislava, jehož Oldřichovi porodila právě Božena. Po další desetiletí ovládly zemi boje o moc, započaté povstáním Vršovců. Boleslav našel útočiště v Polsku u Boleslava Chrabrého, který mu pomohl v Čechách opět usednout na knížecí stolec. Pomstychtivost nato Boleslava dohnala k osudnému kroku: Vršovce nechal vyvraždit, přičemž osobně zabil i vlastního zetě. Boleslav Chrabrý byl tímto jednáním zděšen, povolal Boleslava III. k sobě a nechal ho oslepit a uvěznit na doživotí.

Tím svitla naděje pro Oldřicha, že by se jednoho dne mohl moci ujmout on. Jaromír byl jako vládce slabý, a navíc vykastrovaný, jeho linie tedy stejně nemohla pokračovat. Oldřich bratra roku 1012 svrhl a stal se knížetem sám. V zájmu uklidnění poměrů v zemi ještě jednou nechal vyvraždit Vršovce, kteří podle všeho podporovali spíš Jaromíra.

František Ženíšek - Oldřich a Božena

Vidíme tedy, že za takových okolností nebyla pro vesnickou dívku úloha druhé manželky knížecího nástupce nijak jednoduchá. Mnohem klidnější život by nejspíš prožila po boku nějakého švarného řemeslníka ze sousední vsi. Božena ale podle pramenů Oldřicha skutečně milovala a všude ho následovala. U knížecího dvora si vydobyla vážené postavení a úcty se těšila i u prostého lidu, u něhož zřejmě zabodovala svým původem.

Nedá se přitom ani předpokládat, že by někdo Oldřichovi "hříšný svazek" ve své době vyčítal. Křesťanství bylo na počátku 11. století v českých zemích záležitostí spíš politickou, zatímco morálka se udržovala stále pohanská. Podle Kosmase "toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže".

Kosmasova kronika tím také vysvětluje, proč Oldřich svou původní manželku nezapudil ani nevyhnal. Nadále zůstala u dvora, ačkoli první místo nakonec zaujala Božena, která Oldřichovi dala syna. Nejspíš to byla právě její "schopnost porodit následníka trůnu", jež jí vysloužila všeobecnou vážnost. Svého muže nakonec přežila, dočkala se několika vnoučat a podle historiků se dožila nejméně sedmdesátky, což byl ve středověku opravdu požehnaný věk.